Jedním z největších běžeckých svátků v Bratislavě, hned po Bratislavském maratonu je DM ženský beh, ve kterém startuje přes 6000 běžkyň. Malé, velké, mladé, zralé, maminky s dcerami, zkušené běžkyně nebo i ty, které běhat nemůžou a tak si dají trasu nordic walking. Každé září to ve slovenském hlavní městě ženy pěkně rozběhnou a já letos u toho, coby ambasadorka, taky nemohla na 12. ročníku chybět, zvlášť když jsem běžela i pro nemocné děti!
Stojí za to jet takový kus na Slovensko kvůli deseti kilometrovému běhu? To mě loni napadlo, když jsem sem jela poprvé. Jenže jsem o závodě slyšela jen samá superlativa – od báječné atmosféry, po skvělý doprovodný program pro ženy až po startovní balíček, který téměř neunesete, jak je nabitý. A je musím dát za pravdu – kdo to tady jednou okusí, chce znova a znova. A loni si ho Míša skvěle užil i jako doprovod.
Bohužel nám letos do společné cesty hodily vidle Míšova záda, takže několika hodinová cesta na Slovensko nebyla možná. Naštěstí mám svoji běžeckou sparing kamarádku Monču a tak jsme se vydaly tento běžecký svátek si pořádně užít spolu! Letos ale můj běh měl ještě jedno důležité poselství – běžela jsem pro neziskovou organizaci Spolu s odvahou, který pomáhá malým hrdinům – onkologicky a chronicky nemocným dětem zlepšit jejich život na cestě za zdravím pomocí letních táborů, akcí ve školách nebo akcí v nemocnicích.
Pěkná adrenalinová jízda začala už před odjezdem – když jsem se doma v klidu líčila, pípla mi na hodinkách zpráva: váš spoj za hodinu odjíždí z autobusového nádraží Florenc. Cože? Autobus? My nejedeme vlakem? Začala jsem šílet. Cestu jsem objednávala přes aplikaci a nevšimla si ikonky autobusu a automaticky jsem brala, že jedeme vlakem. Volám v panice Monče. Domlouváme se, že jet pozdějším vlakem nemá cenu. Vše nakonec stíháme a s hodinový zpožděním přijíždíme autobusem do Bratislavy.
V Eurovee si vyzvedáváme startovní čísla a venku startovní balíček. Tedy spíš balík, kde je plno nejen kosmetických pokladů – od gumiček na vlasy, po tělové mléko, zubní kartáček, lesk na rty, zubní pastu, pití a další super věci, včetně krásné, velké fialové osušky. Žádné vzorky, ale reálné produkty. Pecka, tohle jsem teda nikde jinde neviděla.
Bydlíme u startu v hotelu Sheraton a tak máme vše pod nosem. Na náměstí Eurovea jsou spousty žen, vždyť před námi startují 4km běhy, běhy maminek s dcerami i nordic walking trasy. Hlavní partner závodu DM tu má obrovský stan, kde se můžete nechat nalíčit, nafotit, učesat, ochutnat polévku nebo vafle či si dát kávu. A to všechno zdarma.
V sobotu ráno nesu hrdě jako ambasadorka běhu za Česko vlajku.
Trasa je letos kvůli povodním změněná – břehy a náplavky jsou vylité. Jsem zvědavá, jaké to bude. Počasí je oproti loňsku jako malované, na nebi ani mráček a je 22 stupňů. Startujeme v první vlně desítky, která je sice určená pomalejším běžkyním, ale my si říkáme, že aspoň nebude taková tlačenice. Atmosféra před startem je dokonalá – skvělý moderátor dokáže dav fantasticky nabudit stejně jako rozcvička. Jsme plné energie a těšíme se.
Start a běžíme. Trasa vede opravdu jinak, do míst, která neznám.Teda dneska je pořádné horko, říkám si. Přebíháme most a já pod sebou vidím, co všechno napáchala voda a kde všude byla. Je to děsivé a Dunaj letos teče o mnoho rychleji a agresivněji. Tam bych teda spadnout nechtěla. Sbíháme z mostu a běžíme známou trasou po cyklostezce až na most Apolo. Slunce žhne, zvlášť na mostě si připadám jako na Sahaře.
Sbíháme dolů, dav skanduje a já se koukám po lidech a nevšimnu si, že je tu občerstvovačka, čehož pak lituji, protože jsem vyschlá jako poušť. Naštěstí mě na 6. kilometru zachraňuje dobrovolnice. Piju jako bych nepila rok. To mi pomáhá a dává energii. Jdu do druhého kola.
Když nabíhám po původní trase na zelený most, vím už, že je to jenom kousek. Kouknu na hodinky a je mi jasné, že dneska to na osobáček asi nebude, ale nenechám si kazit náladu. Monča už je dávno pryč a dobíhá v této vlně jako třetí. Když jsem v cíli, jsem sice ugrilovaná, ale zase to stálo za to, tento závod mě prostě baví!
V cíli mě čeká nádherná duhová účastnická medaile s mottem letošního ročníku: My ženy o sebe dbáme. A je to pravda. I běh je tím, co nás udržuje v kondici a je naši „péčí“ o tělo i o duši. Co říct na závěr? Ani letošní, 12. ročník DM ženského behu, neměl chybu a jestli někdo organizovat tak závody umí, že vám při jejich atmosféře přejíždí mráz po zádech a hrnou se vám slzy do očí, pak to jsou právě organizátoři Bratislava Marathon – díky všem: Jožkovi, Peťce, Broňce, Peťovi a mnoha dalším. Bratislavu miluji. Je to i s Míšou naše oblíbené město. Máme rádi jeho atmosféru, vždycky si odsud odvezeme krásné běžecké zážitky a máme zde také spoustu přátel. Jestli chcete toto zažít, pak příští rok sem jeďte a vyzkoušejte si to na vlastní „nohy“. A kluci -běžci se můžou těšit třeba na Bratislavský maraton či půlmaraton, který se poběží v dubnu. Stojí to za to. Více informací o všech závodech najdete na tady.
