Naším prvním letošním závodem měl být nový ze zimní série v Budějovicích, jenže když do toho hodila vidle nemoc, tak jsme si museli až počkat do Prahy. A stálo to rozhodně za to!
Leden se nesl ve znamení nachlazení a nemoci, která se neustále vracela. Takže o závodění nemohla být řeč, důležité bylo dostat se do formy, aby se mohlo trénovat. Jenže jak tomu už bývá, když jsou nějaké super akce, tak se většinou kryjí nebo jsou těsně po sobě a tak jsme věděli, že zimní RunTour v Praze je těsně před Jizerskou padesátkou, na kterou se Míša chystal nejenom si vyzkoušet, jaké to je, ale také otestovat nejnovější běžkařskou výbavu pro časopis Snow.
Závody ze série RunTour máme rádi a tak jsme uvítali, že budou i v zimě, zvlášť když je veškeré zázemí v kryté hale, kde je teplo. Na Prahu místo padlo na Stromovku a na výstavní halu pod Průmyslovým palácem, který teď rekonstruují. Jen co jsme tam vstoupili, už jsme na každém kroku potkávali spoustu známých – partu vodičů, naše fanoušky, spoluběžce i kamarády. Tohle prostě byla pecka, mít všechny tak na jednom místě.
Míša, aby na neděli pošetřil síly, tak si vybral 3km trať a Soňa šla samozřejmě do desítky. Sobotní ráno jsme měli dost našlapané a kvůli vyzvedávání balíků s novými botami, ve kterých jsme chtěli běžet, jsme přijeli opravdu až na poslední chvíli, ale vše se zvládalo. Start trojky byl v jedenáct a už bylo hezky, slunce a příjemně – v první linii byla taková jména, třeba jako známý triatlet Petr Vabroušek s jeho dcerou a další borci.
Tři kilometry utekly jako voda a tak tu za pár minut všichni běžci byli, včetně Míši, se kterým se skvělý moderátor Míra Lenc ( který nás zpovídal i před sedmi lety na naší běžecké svatbě) zapovídal.
Mysleli jsme si, že mezi našimi starty, které byly v 11 a pak v 13:30 bude až moc času, ale program byl nabitý – všude byly zajímavé stánky a také jsme všude měli kamarády, fandili jsme na pětce a ani jsme se nenadáli a začala se na start připravovat Soňa. „Start a já běžím, na nohou nové Deviate 3 Nitro, které doslova letí. Stromovku znám ze svých tréninků Jdu běhat za ty roky fakt jako dokonale, vím téměř o každém kameni a každé zatáčce, asi kromě Letné jsem toho jinde nenaběhala snad více. Krásně to ubíhá a běží se mi dobře, jenže na druhém kilometru mám pocit, že se mi začíná rozdvojovat obraz. To už znám – je to předzvěst migrény. Cože? Teď? To snad ne! Co budu dělat? Nemám u sebe prášek. Skončím? Ne, nebudu tomu věnovat pozornost, prostě poběžím. První kolo za mnou a fandí mi Míša. Říkám mu, že mě chytila migréna a že potřebuji prášek, jenže jak běžím, tělo se s tím nějak sžívá a migréna nepřichází. Na sedmém kilometru potkávám boxerku a skvělou běžkyni Fabianu, povzbuzujeme se, ptá se na tempo, protože se jí vybily hodinky. Chvíli běžíme vedle sebe, ale moc toho nenapovídám, přece jenom tělo se v této situaci potřebuje soustředit jen to, že běží. Pozdravíme se a Fabi mě předbíhá. Už jen kousek, to dáš, říkám si. A přibíhám do cíle, kde mě čeká Míša a má pro mě prášek, který už naštěstí není potřeba.“
Bylo to skvělé, na tom jsme se oba shodli. Organizace, program, atmosféra, značení tratě na jedničku. Těšíme v březnu na třetí závod ze zimní série RunTour do Olomouce, kde budeme mít konečně i naši přednášku. Jestli vás baví městské závody v zimě a chcete mít takovou nádhernou zimní medaili jako my, tak tohle je skvělá příležitost si to do třetice na Moravě vyzkoušet! Více informací o závodě najdete zde.
Za úvodní foto děkujeme Jirkovi Kroftovi.