Jaká je moje nejoblíbenější závodní trať? Přece půlmaraton! A baví mě objevovat takové závody, kde jsem ještě nebyla. Na ten Nymburský jsem slyšela jen samou chválu. Lákal zajímavou trasou po cyklostezce okolo vody, rovinatým povrchem a také jedinečnou atmosférou. Tady jsem musela prostě být a fakt to sálo za to!
V Nymburce jsem kdysi dávno byla právě cyklostezce, kde všichni milují jezdit na kolečkových bruslích směrem do Poděbrad. Brusle nejsou úplně můj šálek kávy, ale jela jsem tu na kole a také běžela. A když mi známí vyprávěli, že tam jedou na velmi pěkný a zajímavý závod, hned jsem zpozorněla a chtěla jsem si ho taky zaběhnout. Jen tak tak jsem na poslední chvíli sehnala startovné, byl totiž úplně vyprodaný! Přemýšlela jsem pak, jak ho pojmout. Příliš jsem teď cíleně netrénovala, ale půlmaratony jsem letos běžela už tři. Mám je ráda .A tak jsem zkusila do toho dát, co síly dovolily.
Mám ráda být všude raději dříve. V klidu si vyzvednout číslo a na start se připravit. Start byl v 10.20 hod. po desítce. Slunce sice svítilo, ale byla teda pěkná kosa. Zázemí šlo hezky najít, bylo v parku pod hradbami a moc hezké byly právě jejich kulisy. Žádné čekání na registacích. Moc milé byly osobní, ručně psané vzkazy na obálkách s číslem – já tam měla napsáno že jsem nádherná. Ooo díky, to prostě potěšilo.
Vše šlo jako po másle, v zázemí bylo vše po kupě a nemuselo se nikam přecházet. I když byla zima, bylo mi jasné, že při běhu toho na sobě chci mít co nejméně. Tričko, kraťasy a abych před vystartováním nezmrzla, dala jsem si na sebe svůj termo trik – 70 litrový sáček do odpadkového koše, do kterého jsem si udělala díry na ruce a hlavu. V koridoru zahřál a já ho pak těsně před vystartováním vyhodila. V autě jsem bohužel zapomněla sluchátka, takže závod byl bez hudby, ale vůbec mi to pak nevadilo. Start a dav letí. Držím se vodiče Bohouše na 1:45, ale vím, že na svůj rekord z Bratislavy na 1.41 teď nemám, takže nesmím přepálit začátek a musím si šetřit síly.
Běží se hezky, cyklostezka je docela široká a tak není přeplněná. Pořád rovně okolo vody. Je to moc hezké a není potřeba se na trať nijak příliš soustředit, prostě zapínám autopilota a běžím. Nedívám se na hodinky. Vyhovuje mi, že na zemi je co kilometr označená vzdálenost a dost mi to psychicky pomáhá, mám pocit, že s každým číslem odkrajuji kus cesty.
V půlce prvního kola přebíháme přes most, to sice trochu zpomaluje, ale to hezké a zajímavé pro hlavu. Dávám si před občerstvovačkou na pátém kilometru půlku pomerančového gelu od Inkosporu. Rychle funguje, dobře chutná, není přeslazený a po Inko gelech mi není nikdy špatně.
Běžíme po druhé straně řeky zpátky do Nymburka a tady fouká protivítr. Je to maličko nepříjemné, ale nic co by nedalo zvládnout. Musím dávat pozor pod nohy, protože tady jsou kvůli kořenům stromů na zemi nerovnosti.
Přibíhám ke startu do Nymburka, ale chci si dát na 10. kilometru druhou půlku gelu a zapít ho, jenže si občerstvovačky nevšimnu a míjím ji. Co teď? Gel bez vody? Nebude mi špatně? Riskuji to bez vody a gel beru, vím, že mi nesmí dojít cukr. Tak uvidíme. V druhém kole už vím, co mě čeká a opět mi kilometry ubíhají rychle, na té zemi to je fakt bezva vidět co už mám za sebou. Na 15. km se konečně napiju a jsem ráda, že gel žaludek nedráždí, prostě pecka. Běžím,, nad něčím přemýšlím, ale nezvednu na hrbolu dobře nohu a zakopávám. V hlavě mi probleskne vidina zase rozbitých kolen, ale naštěstí reaguji rychle, mávám rukama a vychytávám to! No uf! – Holka tak dávej pozor a soustřeď se, už jen kousek!- říkám si sama pro sbe. Sice malinko zpomaluju, ale vím, že cíl se blíží.
Probíhám parkem a snažím se přidat, vím, že každá vteřina hraje roli. Cíl! Čas 1.47 není můj rekord, ale jsem celkem spokojená, zvlášť když jsem terénní půlmaraton v kopcích běžela týden předtím v Pyšelích.
Jdeme si pro věci, občerstvujeme se bagetou, která byla součástí startovného a fakt bodla. Když se po závodě hned nenajím, jsem pak strašně unavená. Pak čekáme na vyhlášení výsledků a světe div se, jsem první ve své kategorii.
Dostávám ke krásné kovové medaili také dřevěnou a plno nádherných cen. Karton piv, balíček a celodenní vstupenku Botanicus, tričko, čelenku, magnesiový drink a také voucher na běžecké boty Brooks. Jsem nadšená a dojatá. Byl to tak hezký a perfektně zorganizovaný závod. Běželo ho 692 půlmaratonců a 465 desítkářů, takže to vůbec nebyl mini závod. Díky za vše skvělým dobrovolníkům i za skvělé fandění, a také organizačnímu týmu, který čítá bez techniků pouhých pět lidí! Takže klobouk dolů.
A moje resumé?
Jestli máte rádi rychlou, rovinatou trať v hezké přírodě, ne příliš gigantický závod, ale dělaný srdcem a výborně zorganizovaný, vydejte se příští rok právě sem. Běží se 27. dubna 2027 a více informací najdete na www.nymburskypulmaraton.cz
