Maraton je královskou disciplínou a to já vím moc dobře. Když jsem zaběhla svůj první v Praze, tak jsem si řekla, že tohle už nikdy. Jenže pak přišel Londýn, Valencie a teď přišla nabídka zaběhnout si Berlín, což byl můj velký sen. Moc času jsem na přípravu sice neměla, ale svůj cíl jsem si splnila a takovou atmosféru jsem na závodě ještě nikdy nezažila. Jaké to bylo?
Když jsem v půlce července dostala otázku: „Nechceš si pod křídly Zalando zaběhnout slavný maraton v Berlíně a napsat o tom článek pro Vogue?“, málem jsem štěstím omdlela. Berlín miluji a vždycky jsem si říkala, jaké by to bylo běžet jeho ulicemi, zvlášť když se jedná o jednu z nejrychlejších maratonských tratí světa. Je to totiž úplná rovinka. Berlín také patří mezi 6 nejprestižnějších maratonů světa, které se označují jako Majors, a když je všechny zaběhnete, dostanete ještě jednu speciální medaili.
Tropická příprava
Start byl naplánovaný na konec září, a tak jsem věděla, že moc času na přípravu nezbývá, že teď fakt musím makat. Jenže toto léto bylo opravdu tropické a já vedra na běhání zrovna moc nemusím, dost špatně se mi v tom běhá. Výhodou ovšem bylo, že každý den vstávám velmi brzy, i o víkendu okolo šesté, takže jsem chodila na long runy okolo sedmé ráno, kdy nebylo takové vedro. Nejlepší příprava a tréninky by byly samozřejmě s mým trenérem, ale bohužel léto kvůli nenadálé situaci v rodině měl úplně plné, takže jsem si pořídila nové Garmin hodinky a maratonský trénink si nastavila podle nich. Jenže tohle nefungovalo. Tím, že jsem chodila do práce, se mi ne vždy podařilo trénink zvládnout podle plánu a hodinky tak znovu a znovu po mně chtěly testovací běhy. Byl to trošku začarovaný kruh, ale jelikož už toho mám v běhání hodně za sebou, jela jsem tréninky i podle pocitu. Můj nejdelší běh byl 35 km, kdy se mnou jel na kole taťka a podporoval mě, a vyzkoušela jsem si i všechnu svoji výbavu na maraton a také to, co budu jíst. Další dlouhé běhy se mnou běhaly kamarádky, někdy jsem ale běhala i sama. Poslední měsíc mi s přípravou pomáhal i můj trenér Michal Štefanič z Cardiolabu, u kterého jsem byla i v Příbrami na CP testu. Jenže asi 10 dní před maratonem mi začala šíleně docházet energie. Měla jsem toho i hodně v práci a tělo bylo unavené. Začala jsem jíst železo a také jsem po konzultaci dost ubrala už na tréninku. Už stejně se nic nedalo dohonit a tělo potřebovalo nabrat síly, a to bylo dobré rozhodnutí.
Co na sebe
Značka Zalando pochází z Berlína a má tam i svoji centrálu, navíc u ní najdete i pěkně velký výběr věcí a značek na běhání, proto byla i jedním z největších sponzorů. Já dostala na výběr taky svoji výbavu na závod. Tričko, kraťasy a kšiltovka šly vybrat snadno, ale co boty? Jedno jsem věděla jasně – maraton nechci běžet v karbonových botách. I když je jinak miluju, tak na maraton jsem uvažovala nad tím, že kdyby mi pak ke konci došla energie, tak mě karbon bude ještě více zpomalovat a ubírat energii. On totiž chce rychlost a správný styl. Tím pádem mi odpadly moje milované a tolikrát odzkoušené Puma Deviate Nitro Elite a další boty od Pumy tam nebyly. V březnu se mi ale skvěle na pražské půlce osvědčily Adidas EVO SL, ale zase jsem chtěla boty závodní. Vybrala jsem si tedy Adidas Adizero Boston, jenže ty mi při trénincích neseděly, a tak jsem zůstala u EVO SL a byla to dobrá volba.
Jede se do Berlína
Vlakem to je do Berlína okolo čtyř hodin a je to moc příjemná cesta. My s kamarádkou Markét vyrazily už v pátek, protože večer jsem měla zarezervovaný čas vyzvednutí startovního čísla. Je to chytrá věc, protože přece jenom odbavit okolo 60 000 běžců není nic jednoduchého. Celé maratonské expo bylo na bývalém letišti Tempelhof a musím říct, že to mělo fakt atmosféru. Letiště je velké a mnoho místa je i venku, kde byly i stánky a také různé bufety. Frontu jsem stála asi pět minut a hned jsem měla číslo, vše prostě skvěle odsýpalo. Pak se prošlo obrovským prostorem s maratonským merchem. Krásný, od adidasu, no bundička za 120 eur a kšiltovka za 30 eur, ale kdo by nechtěl takový suvenýr s logem závodu?
Sobotní nabitý program
Hned v sobotu mě čekal v Zalando Run zóně ranní běh. V Berlíně je to okolo maratonu velký běžecký svátek, a tak mají různé značky po celém městě své Run zóny, kde probíhají přednášky, promítání, party, výstavy, výběhy, a stejně tomu bylo u Zalanda. Proběhli jsme se Berlínem, parkem a běželi jsme i okolo Vítězného sloupu, kde jsem věděla, že tudy poběžím i maraton další den. Pak jsme s Markét jely do města. Celé město tímto běžeckým svátkem žilo a kdo měl nohy, tak běhal. Jenže já jsem byla dost nervózní z toho, jak se dostanu další den na start. Povídáme si o tom s Markét a najednou slyšíme češtinu: „Holky, potřebujete poradit? Já to vím, dobře jsem to už nastudoval,“ řekl nám běžec Luboš z Brna, se kterým jsme daly řeč a vše nám na mapě ukázal. Toho snad seslalo samo nebe. Večer mě ještě se Zalandem čekala skvělá carbo loading večeře a já se tu seznámila se skvělou polskou skupinkou novinářů.
Maratonská neděle
Je tu den D a já jsem překvapivě klidná. Na start je to chůzí asi 20 minut. Koridor je otevřený od půl deváté a já startuji v 10.05 hod. Nemám s sebou nic, jsem oblečená do staré mikiny a tepláků, které mi darovaly kamarádky. Ty jsem si pak vyslékla a šlo to na charitu. Fronta na záchodky byla, jak by ne, to už k závodům patří. Stojím v koridoru a dávám si půlku energy tyčinky, za pár minut startujeme. DJ hraje nad startovní bránou a tady to prostě žije.
Celý dav běžců z celého světa tančí v rytmu hudby, něco takového jsem nezažila. Rozbíháme se, dav se trhá a vůbec nemám pocit stísněnosti. Pak se dav rozděluje na dvě poloviny a obíhá slavný Vítězný sloup, kde nahoře není socha anděla, jak jsem si myslela, ale je to Viktorie, antická bohyně vítězství. To je tak krásné! Držím si svoje tempo a také pravidelně doplňuji gely. Mám je s kofeinem od Inkosporu. Vyhovuje mi, že nejsou kyselé a není mi po nich špatně, fungují skvěle. Jelikož je horko, tak co 4 kilometry jsou občerstvovačky s vodou, stříká tu i voda na osvěžení. Běží se mi dobře, vyváženě. Mám svůj svět, jenže v tom mi vběhne do trasy nějaká paní, co chce přeběhnout na druhou stranu, a málem se srazíme. Tohle je od fanoušků fakt nebezpečné a taky nezodpovědné. No co, musím se více soustředit.
Atmosféra a fandění jsou skvělé i po trati, tady to prostě žije po celém Berlíně, nejvíce se mi líbí cedule s nápisem Tap for Energy, takže se plácnutím „nabíjím“. Svoji trasu si rozděluji na menší úseky, nějak mi to lépe ubíhá. Jsou tady i banány a po půlce i gely Maurten, ty si ale neberu, nemám je vyzkoušené a mám svoje. Hodně piju, téměř na každé občerstvovačce (což mi asi taky přidává čas), ale je to v tom vedru fakt nezbytné. Vždy vodou zapíjím i solnou tabletu, to je důležité, abych potem nepřišla o všechny minerály. Běží to hezky. Kontroluji si tempo, vím, že pokud se chci dostat pod 4 hodiny, nesmím zpomalit nad tempo 5:40. Okolo 28. kilometru mají už běžci maratonskou zeď a hodně z nich už zvadle jde. Musím je obíhat.
Najednou mi zvoní telefon: „Kde už jsi?“ volá mi Markét, aby mě čekala v cíli. Jsem na 30. kilometru a vím, že 12 kiláčků už asi dám. Na začátku běhu se mi na palci začal dělat puchýř, ale teď o něm ani nevím. Vše nějak ubíhá a nejtěžší jsou pro mě asi dva poslední kilometry, ale už se cíl blíží. Naštěstí vím, že finiš není Brandenburská brána, ale ještě se musí asi půl kilometru za ni. Vbíhám na modrý koberec a je mi jasné, že jsem to dokázala, i v limitu, který jsem si dala. Čas 3.55 hod. byl tím, co jsem chtěla. Dostávám krásnou, vysněnou medaili, avšak do ruky, ne kolem krku. Nějak by se to nestíhalo. Emoce ani slzičky štěstí se nekonají. Jediné, po čem toužím, je sednout si a napít se. Dostávám oranžovou tašku s jídlem a pitím, k tomu teplé pončo, které v tom teple nepotřebuji, ale hodit se jistě někdy bude.
Když si za chvíli dám oraz, setkávám se s Markét a to už jsem celkem v síle a mega šťastná. Mám svůj druhý major a jsem plná zážitků. Děkuji všem, co fandili, pomáhali s tréninkem, běhali a jezdili se mnou, a hlavně značce Zalando za pozvání, protože jinak bych se na tento závod dostávala velmi těžko. Mám další splněný sen a věřím, že když po něčem ze srdce toužíte, tak se to stane realitou. Děkuji!
