V zimě mnoho běžců buď přestává běhat nebo se přesune do bílé stopy a jezdí na lyžích. Jenže každým rokem je to se sněhem horší a horší a tak Milana Kůtka napadlo, co si zkusit zaběhat bez lyží, ale s holemi. A vznikl tak efektivní světový unikát. Otestovali jsme ho.
MICHAL:
Před nedávnem nás Milan pozval, ať si běh s holemi přijdeme vyzkoušet. Soňa byla zpočátku trochu skeptická. Říkala, že má několik nordic hůlek, a že jsou podle ní spíš dobré na treky v horách, než na běh. Já to už kdysi jednou zkusil a tak jsem ji přesvědčil, že to musí otestovat, ale ať své hůlky nechá doma.
Dneska ráno jsme s Milanem sešli na Ladronce a spolu s dalšími běžci se pustili do výuky. Hned na začátku se ukázalo, jak nám může používání holí pomoci ke zlepšení techniky. Pokud člověk hole používá správně, zjistí, že se při běhu nijak nekroutí, daleko lépe drží tělo a efektivněji dýchá. Taky se mu mnohem rychleji zvedne tep a o hodně více se zahřeje, než při klasickém běhání.
Dvouhodinový kurz se tak pro nás stal velmi intenzivním tréninkem, při kterém jsme si připomněli správnou techniku běhu. Zjistili jsme, že skvěle posiluje kondici a usnadňuje návrat ke sportu po zraněních.
Naše jediné štěstí bylo, že díky vysvětlování teorie jsme měli šanci si vždy na chvíli odpočinout, jinak by pro nás bylo nemyslitelné, byť ve velmi mírném tempu, celé dvě hodiny vydržet. Běh s holemi mi připomínal intenzivní výstup do schodů, kdy se při chůzi přitahuji oběma rukama. S jediným významným rozdílem – vůbec při tom netrpěly moje klouby. Využitím holí jsem odlehčil nohám, zejména kolenům a to byl pro mě vyloženě balzám.
Po skončení hodiny jsme se se Soňou shodli, že chceme běh s holemi zařadit do našeho tréninkového programu.
SOŇA
Teleskopické hůlky jsem několikrát použila při náročných výstupech třeba ve Vysokých Tatrách a nedám na ně dopustit. Doma mám dokonce tři páry. Když jsem ale viděla s holemi běžce, říkala jsem si, že jde zase o nějaký módní výstřelek. Zkusit se má všechno, ne?
Milan mi vybral hole, které končily asi o deset centimetrů pod mými rameny. Jedná se o speciálně vyrobené, které jsou kombinací běžkařských a trekingových a nejsou teleskopické. Ruka se napevno zahákne do speciálního úchytu – tzv. rukavičkového upínání, díky kterému se s holemi snadno manipuluje, ale nevypadnou.
Nejprve jsem s nimi zkoušela chodit, pak s nimi pomalu bez zapichování běhat, abych věděla, kam je zabodnout – samy mne naváděly. Bylo to zajímavé, jiný pocit než při klasickém běhu a pěkně náročný. Když jsem pak souvisle běžela necelý kilometr, připadalo mi, jako bych za sebou měla pětkrát tolik – byla to pěkná makačka na kondičku, funěla jsem jako stroj a pěkně se potila. Hole mne nadchly i při sbíhání a vybíhání kopců, tam mi hodně pomáhaly a je to skvělá pomůcka také při strečinku.
A můj pocit po lekci? Ideální věc na kratší intezivní tréninky pro všechny, kteří chtějí i v zimě zlepšovat svoji kondici, třeba když trénujete na jarní půlmarton nebo maraton. Hole také pomohou na sněhu nebo když je namrzlý povrch, zlepšují stabilitu a taky posilují ruce. Prostě paráda a už teď vím, čím budeme naše tréninky efektivně prokládat. Teď už je mi také jasné, co bych si od Ježíška moc přála.
Pokud se o nordic runningu chcete dozvědět více, podívejte se na stránky www.behsholemi.cz
2 komentáře