Pořád se něco děje. Přes spoustu běžeckých závodů tu jsou také akce, které mají hlavního společného jmenovatele a tím je zábava. Vybrali jsme dvě, které měly i stejnou délku – pět kilomerů. Jedna byla barevná a druhá zase velkou výzvou. Kdy jindy se vám podaří změřit si síly třeba s olympijským vítězem? Byli jsme u toho!
The Color Run očima Soni
Když jsem vídávala na sociálních sítích superbarevné fotky smějících se lidí zasypanými všemožnými barvami, říkala jsem si, že to je legrace a že to taky musíme zkusit. Vybaveni bílým tričkem, čelenkou, barevným tetováním a pytlíčky s barevným pigmentem, jsme byli zvědaví, co se první červnovou sobotu bude na holešovickém výstavišti dít. Jako ambasadoři značky Puma, která nás tu pozvala, jsme se i těšili, jak tu otestujeme nejnovější letní modely běžeckých bot Ignite.
Jedním slovem? Párty od začátku až do konce! Hudba, barvy, tanec, házení a zasypávání se barvami, tak tady to žilo! Chtěli byste si lehnout na pláž a opalovat se? Proč ne? Tady malá pláž byla – pravý písek, lehátka a barevné koktejly. Je libo šťávu z čerstvého kokosového ořechu? Jen si dejte! Zatančit si? Tančete! Nebo se chcete kochat plnými tvary čokoládových tanečnic samby v titěrných bikinách s barevnými péry? Ano! Tady!
Raz dva tři! Start! A jedééééém. Tady se na čas nehraje. Tady se to užívá, takže žádný čip! Hudba zní v rytmu, barvy jen stříkají. Běžíme jednoduchým tempem a najednou jsme v prvním barevném koridoru. Fialový barevný prášek je všude – ve vzduchu, padá nám na vlasy, na trička…. Hlavně zadržet dech a nenandechovat se pusou. Stejně pigment cítíme všude – v nose, lepí se nám zuby…a chutná tak…slaně!….bereme prášek ze země a hážeme ho po sobě. Jako malé děti. Užíváme si to. Ještě si plácnout s běžci v opačném směru a probíháme dalšími koridory – růžovým, žlutým, oranžovým, modrým! Jsme v cíli!
Barvy máme všude. V uších, ve vlasech, na mobilu, na brýlích. Ty si otírám a zjišťuji, že vše je ještě barevnější. Okolo to žije. Barevná párty jede dál. A jak jsem si zaběhala? Tady to o žádném velkém výkonu nebylo, tady to bylo o prožitku. A o ten určitě jde. Věřím, že taková akce přiláká nové, mladé běžce k tomuto krásnému a návykovému sportu, kterým běh určitě je!
P.S. A jak jsem pokřtila nové boty? Pěkně všemi barvami. Po akci se šly hezky vykoupat do pračky.
Prima Run očima Michala
I přesto, že v poslední době běhá stále více lidí, zůstává jich spousta doma. I pro ně připravila televize Prima na 1. máje netradiční závod Prima Run. Pětikilometrový závod nejen pro zamilované páry byl součástí primácké road show. Běžci se tak mohli na závodě setkat s osobnostmi, které znají z televize. Od Romana Šebrleho, přes zpěváka Alberta Černého, až po moderátory Petra Vágnera s Evou Perkausovou.
Protože se tou dobou Soňa slunila v daleké Indii, musel jsem si najít někoho do běžecké dvojice. Mým parťákem se stal Tomáš Materna, který kromě toho, že hraje ve Vinařích, sám slušně běhá.
K přípravě jsme přistoupili velmi zodpovědně. Na místo jsme dorazili s dvouhodinovým předstihem, abychom si mohli prohlédnout soupeře, probrat taktiku a sladit si tempo.
Zjistili jsme tak, že Tomáš Šebrle je zraněný a poběží „na pohodu“, Alber Černý z Lake Malawi se naopak chystal běžet na osobák. My se rozhodli, že nejlepší bude, vykašlat se na ambice a běžet někam na 25 minut.
Ještě jsme stihli pár rovinek, protažení a rychle na start. Poprvé v životě start z první řady. Vedle mě Tomáš Šebrle, cítil jsem se jak na olympiádě. Zazněl výstřel a my vyrazili. Hlídám tempo, Tomáš se drží a vypadá v pohodě. Zjišťujeme, že se držíme v čele. „Už si někdy běžel v čele závodu?“ ptám se. „Ještě ne.“ na to Tom. „OK, tak zaberem a chvíli si užijeme na čele.“ Vydrželo nám to asi 100 metrů, než se přes nás dostal Albert. „Tak fajn, pohoda držme tempo, stačí se držet před Romanem. Kdy jindy bude šance říct – porazil jsem olympijského vítěze?“ Jen jsme to dořekl, prohnal se Roman okolo nás a začal se vzdalovat. Tak to ne, podívali jsme se na sebe a snažili se ho dohnat.
Po dvou kilometrech byl Roman jen pár metrů před námi, stále se držíme v mezi prvními. Zdá se, že dokonce stahujeme nějaké ty metry. V tom před nás někdo postavil kopec. No to snad ne, není náhodou Stromovka rovina? „Jdeš dobře Tome, zkrať krok a drž frekvenci, už je to jen kousek.“
Sbíháme do cíle k Šlechtovce, snažíme se ještě trošku zabrat, ale bohužel soupeři jsou příliš daleko. Pouze Tomáš Šebrle zastavuje, pouští nás před sebe a čeká na svoji běžeckou partnerku. Cíl, čtvrté místo za 24minut. Paráda – takový výsledek jsme ani ve snu nečekali!
V cíli dostáváme lahev šampaňského. Boucháme ji na oslavu skvělého výsledku. K naši oslavě se přidává ještě naše kamarádka Pavla a Česká miss World a nejhezčí účastnice tradiční B7 – Tereza Skoumalová.
Na závěr si vyzkoušíme, jaké to je moderovat Primácké zprávy. Celkově pohodově strávené odpoledne, na které budeme dlouho vzpomínat. Je skvělé, že se dělají i takovéto závody, které rozhýbou i běžce, pro něž jsou tradiční závody příliš rychlé. Tady jde v první řadě o zábavu spojenou s pohybem. Ideální první krok k podlehnutí kouzlu běhu.
