6 věcí, které nám dávají v těchto vedrech nejvíce zabrat

Teploty jsou tropické a i když máme léto rádi, pěkně se s ním teď pereme i my. Tady je pár věcí, se kterými se trápíme nejvíce:

SOŇA

Jsem líná

Když teploty stoupají nad třicítku, tak se mi někdy opravdu nechce jít běhat. Minulé roky jsem občas vynechávala tréninky, ale zjistila jsem, že když neběhám, tak jsem ještě unavenější. Pokud možno, nechodím běhat v tom největším pařáku nebo si s Michalem vybereme takové místo, kde je stín – většinou to je les a tam to není tak strašné. Navíc nejde přestat trénovat, protože hodně závodů je velkém horku a tak organismus musí být i na to zvyklý. Když se ale opravdu cítím velmi „uvařená“, tak si jdu raději zaplavat. To je také trénink a navíc osvěžující!

Pot v očích

Jsem teď závislá na kšiltovce, kterou musím mít na hlavě. Chrání mě před úpalem a odsává pot. Pokud ji náhodou při běhání nemám, musím mít na čele (tam, kde začínají vlasy) alespoň tenkou čelenku, která zabraňuje stékání potu do očí. Jinak je pěkně nepříjemný a štípe, což mi vadí zejména na závodech.

Chlapům to nic moc říkat nebude, ale v tomto horku je to šílené s delšími vlasy. Musím je mít svázané do uzlu, aby mi nebylo na krku moc horko. Když si dám trénink a ještě v čepici, mám vlasy úplně mokré. Nejsem zvyklá si je umývat každý den, ale teď to jinak nejde. Moje řešení? Používám velmi jemný šampón a vlasy si myju jen jednou. A klidně je nechám uschnout na vzduchu, kdo by se s tím teď sušil?

Rozedřená kůže v podpaží

Dříve jsem neměla ráda tílka, protože jsem mívala odřenou kůži v podpaží, jak se mi při pohybu dřela zpocená kůže o sebe. Jenže teď se bez nich neobejdu, chci toho mít na sobě co nejméně – kůži si natřu balzámem na rty a je po problému. Protože používám přírodní kosmetiku, vazelínu vynechávám – mám pocit, že mám pak na kůži lepidlo. Dobře mi místo ní fungují balzámy eos. Klidně teď běhám jen v kraťasech a sportovní podprsence, ale vždy se dobře natřu opalovacím krémem, který nemastí, ihned účinkuje a také používám repelent. Není extra příjemné, když se mi na mokrou kůži lepí hmyz. Teď ani moc nenosím kompresky, i když mám ty odlehčené, co větrají, pokud neběžím závod, tak se teď oblékám co nejméně.

MICHAL 

Spálený krk a hlava

Ačkoliv se mi vždy snaží Sonička připomenout, ať se nezapomenu namazat proti slunci, zkrátka na to občas zapomenu nebo si natřu jen některá místa a jiná vynechám. V Livignu to odnesla moje hlava. Vzal jsem si jen svůj oblíbený kšiltík a to nebyl dobrý nápad. Po doběhu závodu, který se většinou běžel nad 2500 metry, jsem měl pokožku hlavy spálenou do ruda a ještě několik následujících dní jsem se nemohl téměř česat. Proto teď s oblibou nosím kšiltovku Ciele, která má jednak velký kšilt, (pokud svítí zezadu, otočím ji ať mi chrání krk) ale chrání spolehlivě proti slunci celou hlavu.

Vypálená kolena

Intenzivní slunce dokáže divy. I když se namažu, přesto po doběhu dlouhého závodu jsem pruhovaný jako had. Nejmarkantnější je to na nohách, kde mezi kompreskama a kraťasy zůstává mezera holé kůže, která se krásně opálí, kdežto místa pod kraťasy a kompreskama zůstávají bílá. U vody pak vypadám velmi zajímavě.

Dehydratace

Sluníčko a spálení (pokud nepočítáme dlouhodobé následky pro pokožku) je v podstatě jen hodně nepříjemné, co ale může být fatální okamžitě, to je dehydratace. Hlavně při dlouhém běhu někdy začínám pomalu ztrácet přehled, kdy naposledy a jak moc jsem pil. Pokud pak v půlce dlouhého kopce na slunci zjistím, že se mi z žízně dělají mžitky před očima a poslední příležitost nabrat vodu jsem propásl, jsem ve velkých problémech. Snažím se proto myslet na to včas a pokud vidím nějakého ze soupeřů v podobné situaci, neváhám mu nabídnout vodu.

A co nejcíce při bězích v tomto parnu trápí vás? Máte také nějakou vtipnou histroku spojenou s během na sluníčku?

Napsat komentář