Rungo divoký běh Šárkou – aneb jak jsem (ne)běžel

Pravidelná účast na závodech je pro nás samozřejmostí, v roce není mnoho víkendů, kdy bychom byli doma. Tentokrát to ale bylo všechno trošičku jinak: „Dnes neběžím. Dnes fotím“

Na místo dorážím spolu s ostatními pořadateli v půl osmé. Rychle se pouštíme do příprav. Stavění stanů, příprava brány, časomíry a stovek drobností, aby bylo vše pro běžce dokonalé.

Od půl desáté začínají přicházet závodníci a my s kamarádem Filipem si rozdělujeme místa na trati, na focení. Já mám na starosti kaňon mezi skalami a na závěr část trasy kolem plotu při doběhu.

Poslední minuty do startu, je čas vyrazit. Abych to stihnul, nezbývá, než běžet. Pěkně s foťákem v ruce, k tomu cestou upozorňovat chodce, že za pár minut se kolem nich prožene 500 nažhavených závodníků.

Jsem na místě. Tak tak si připravím prostor k focení a už je to tady první trojka, kterou vede Tomáš Svoboda, bratr zlatého medailisty z Olympiády – Davida. Začínám fotit, až se od objektivu kouří. Všichni to kolem mě ženou, že doufám, aby na fotkách nebyly jen rozmazané čáry. Přece jen, za ten jeden den, co mám jiný foťák, jsme se s ním ještě úplně neměl čas sžít.

Proběhl poslední závodník. Teď rychle zpět ke startu a nafotit běžce dobíhající do cíle. První už doběhli, ale hlavní pole právě dobíhá a tak opět rychle cvakám další a další skupinky.

Při doběhu posledních jsem už zpocený, jako bych sám závodil. Mám za sebou sice jen čtyři kilometry běhu, ale snaha dosáhnout co nejlepšího výsledku focení dala také zabrat.

Podívejte se na celou galerii, snad se tam najdete.

2 komentáře

  1. Páni, to je fotek! Díky moc za sílení, taky jsem se našla:)

Leave a Reply to Eva PrskavcováCancel reply