Běhání je nádherné, ale někdy umí také pěkně potrápit. Co se za tu dobu, kdy jsme mu propadli, vymstilo nám?
MICHAL
Přepálené tempo
Začátky závodu jsou pro mě obzvláště těžké. Zkrátka když zazní výstřel, vidím rudě a musím makat. Jenže to bohužel často znamená, že vyběhnu opravdu zbytečně rychle, až tak, že se mezi kamarády začalo říkat běžím závod „na Hrabce.“ Tedy vypálím na maximum a uvidím, kdy mi dojde. Proto se dnes hned po výstřelu snažím soustředit na techniku a naplánované tempo. Před startem se snažím nastudovat profil a pro každou část závodu vědět, jakým tempem můžu běžet. Když zbydou síly, tak na závěr přidám.
Kde je nejbližší toaleta
Vyrazit na závod po týdenní zácpě to je opravdová výzva, je dobré být v tu chvíli opravdu připravený. Například moje útrapy na Pyšelském kopečku, kde v okolí nebyl žádný lopuch, natož s beruškou. Nebo podobná situace na libereckém Natur Runu. Zkrátka běh zažívání solidně rozhýbe a závodní běh dvakrát tolik. Proto papírové kapesníčky vždy s sebou.
V kolik se startuje?
Ano, každý závodník by si měl před startem přečíst propozice, vědět co má dělat, vědět, kdy je start. Jenže občas jde na stejný závod už po několikáté a říká si, tady mě nic nepřekvapí. Jenže ouha. Nedávno jsme jeli na náš oblíbený Zimní běh na Blaník a až v autě nás napadlo podívat se, v kolik že je to ten start. No a jaké bylo naše překvapení, když Sonička četla propozice, že start je za pár minut. Už jsme uvažovali, jak rychle zaparkujeme, někoho necháme vyzvednout čísla a v podstatě přímo z auta vyběhneme. Naštěstí to byl planý poplach a jen první vlna. Přesto je to poučení pro příště. Vždy si čas přečíst propozice.
SOŇA
Pýcha
Ano, říká se, že pýcha předchází pád a tak je to přesně u mě. Kdykoliv mám pocit, že právě teď mi to hodně jde a že všechny na trénincích předběhnu, vždy mě nějaká situace vrátí zpátky na nohy a ukáže mi, že takhle prostě ne. A to je dobře. Někdy jsi dole a někdy nahoře, ale hlavní je nepřestat a mít z toho radost a dobrý pocit. To funguje vždy.
Špatná snídaně
Podle toho, co ráno sním, tak se mi ten den běží. Když jsem kdysi ještě nevěděla, co mi sedí nebo jsem v hotelu na snídani toho spořádala moc a páté přes deváté, byla jsem pak překvapená, že pak mi to opravdu nejde. Dnes moje snídaně musí být vyvážená, se sacharidy, které mi pak dodávají energii. Před závody jím vždy jogurt se špaldovýma vločkama a se semínky, k tomu nakrájený banán a hroznové víno. V normální dny, když chodím běhat nebo mám trénink, mám moc ráda uvařenou červenou čočku naslano s quinoou. To mi sedí.