Pyhrn-Priel: Naše velké dobrodružství na skialpech

Když o skialpech Míša pořád básnil, chtěla jsem je taky vyzkoušet. Spojení efektivního tréninku do kopce a také mého milovaného lyžování mi přidalo jako skvělý doplňkový zimní sport k běhání. Teď se nám to oběma podařilo – v nádherné hornorakouské rakouské oblasti Pyhrn- Priel, která je od českých hranic jen hodinku a půl cesty.

Soňa

V autě a cestováním trávíme nyní tolik času, že i když hory a přírodu milujeme, bylo důležité, aby to nebylo příliš daleko. A opravdu, za necelé čtyři hodiny i s přestávkami jsme byli na místě. Termín našeho výletu, stejně tak jako místo, nebylo vybráno jen tak. Je naplánovaný přesně v době úplňku, kdy je prý dokonalé vyzkoušet skialpinistický výstup s nočním sjezdem po měsícem osvětlené sjezdovce!

Náš hotel Jufa nás uvítal majestátně – nachází se totiž v prostorách bývalého barokního kláštera, obklopen za všech stran horami. Ještě ten večer za námi přišel náš horský vůdce – Christoph a řekl nám, co všechno budeme na zítřek potřebovat. Cestu a program prý uzpůsobí tomu, až uvidí, jak lyžujeme.

DEN PRVNÍ

Byla jsem napnutá jako strunka – poprvé vyzkouším skialpy! V půjčovně InterSport Wurzeralm jsme si vyzvedli vybavení: lyžáky, lyže, hůlky a tulení pásy. To všechno jsem čekala, ovšem lopatku, lavinovou sondu a vyhledávač ne. Tady je to povinná výbava a tak vše bereme s sebou.

Zubačka nás vyvezla nahoru na Wurzeralm a ocitli jsme se v lese. Seznámení s výbavou, jak se pracuje s vázáním, nalepit tulení pásy a jde se na to. Začali jsme stoupat. Nezvedejte nohy, to vám bude brát energii, ale nohama šoupejte jako na běžkách a zvedejte přitom jen patu – to byla rada Christophra. Byla jsem překvapená, jak lyže v kopci krásně drží a člověku to nepodkluzuje.

Pohyb mi připadal podobný, jako bych do kopce běžela, ale bylo to o moc snažší. Běžecký trénink byl znát a tak jsme nasadili hezké tempo. Bylo tak teplo, že mi stačilo jen funkční triko, i rukavice jsem sundala. Pak se stromy a les začaly ztrácet a my se ocitli na úpatí kopce Anger Kogel, který jsme příjemně traverzovali, kochajíce se okolními panoramaty, které se nám otevírali po všech stranách. Zjišťovala jsem však, že s volnou patou s lyžemi na nohou neumím tak dobře zacházet. To bude legrace, jak pojedu dolů!

Jsme pod vrcholem. Lyže musí dolů, sundat tulení pásy, nechat je sušit na slunci a jdeme po svých kousek nahoru. Jsme tu! U malého kříže na vrcholku Anger Kogel – tady je rozhled! Modrá obloha kontrastuje s bílými vrcholky pohoří Haller Mauern, Sengsengebirge a Totes Gebirge, kdy vidíme dokonce až na Grossglockner, kde jsme v létě běželi závod. Je to přesně ten krásný pohled, který miluji na běhání ve vysokých horách. Občerstvit se, vydechnout, zapsat se do knihy a jde se zpět pro lyže.

A jak pojedeme dolů? Nasazuji helmu a přede mnou se otevírá bílá pláň s neporušenou sněhovou peřinou. Nooo, tak co na to říkáte – ptá se Christoph a jede dolů na nás natočit. Bojím se, nerada jezdím na neupraveném povrchu. Jenže tady to jde snadno – lyže kloužou jak po másle a ten fantastický pocit se slovy ani nedá popsat. Nádherný, volný, dokonalý!

Už naprosto chápu to kouzlo. Zpátky projíždíme cestičkou v lese, je to krása. Dostaneme se až na sjezdovku, boty zapneme do sjezdového režimu a sjedeme si ji, jako všichni ostatní lyžaři. To je paráda!

Michal

Po úžasných zážitcích prvního dne, kdy Sonička poprvé ochutnala skialpy a já si zamiloval freeride v lese a po liduprázdných kopcích, jsme se na radu našeho průvodce Christopha rozhodli neriskovat sami túru mimo vyznačené trasy a vyrazili po oficiální skialpové stezce nedaleko sjezdovky. Je pro skialpinisty přesně značena a dostanete se na ni přes turniket, kdy si na osobu zaplatíte denní vstup 10 euro.

Plán zněl jasně: dvakrát nahoru a dolů. Vyrazili jsme dost pozdě, přece jen jsme se chtěli trošičku prospat a fantastická hotelová snídaně plná dobrot nám nějaký čas zabrala. Sluníčko tak už bylo hodně vysoko a hned po prvních metrech jsme zjistili, jak pěkně teplo je. Oproti prvnímu dni, kdy jsme zvládali dlouhé kilometry celkem rychle, teď do velmi prudkého kopce pomaličku ukrajujeme metr za metrem. Některá místa se zdají téměř nezdolatelná, a tak občas trošičku traverzujeme. Soničce to jde, a tak otáčky nezkouší. Já se je snažím pilovat. Po dvou hodinách máme za sebou tři a půl kilometru a rozhodujeme se, jestli jít až na vrchol. Chvíle přemlouvání a Sonička souhlasí. Začátek výstupu je opět trošku složitější a bez otáček se neobejde, tady se ukáže, že můj trénink stál za to, bohužel Sonička s tím trošku bojuje, ale nevzdává se a za chvíli postupujeme. Zdá se, že jsme zlepšili techniku, protože jdeme výrazně rychleji a prudké kilometr a půl dlouhé stoupání zvládáme za půl hodiny.

Odpolední slunce ozařuje zasněžené alpské vrcholky. Kocháme se výhledem. Dokonce tady půjčují lehátka, a tak neváháme, dáme sušit tulení pásy a chvíli se jen tak sluníme.

Zvedne nás až hlad, a tak znovu obouváme lyže, přepínáme lyžáky na sjezd a hurá na polévku a germknedl na horskou chatu.

Pořádně posilněni se můžeme pustit zase zpět po sjezdovce. Tady se ukazuje, jak nejsem zvyklý na sjezdovky. Snažím se jet plynule, ale nohy nejsou na lyžáky zvyklé, a tak chvílemi zastavuji vydýchávám a zase znovu. Je to paráda perfektně upravené sjezdovka je ideální na to, abych se naučil jezdit na lyžích, ke konci už se zdá, že to celkem zvládám.

První jízda za náma, slunce se pomalu sklání a my zvažujeme, jestli jít hned nahoru na chatu Sonnen Alm, kde máme naplánovanou večeři nebo si chvíli dole odpočinout a vyrazit až se západem slunce. Nakonec vyhraje plán vyrazit hned a dát si dost času na výstup.

Druhé kolo nám jde zpočátku výrazně rychleji. Stoupáme celkem zkušeně. Jen je o poznání chladněji. Kopec se noří do stínu a teplota padá pod nulu. Svah výrazně namrzá a pásy drží čím dál méně. Je třeba používat více ruce. Teď děkuji Honzovi Hrnčířovi, mému trenérovi lezení. Hodně jsem díky němu posílil ruce, ale Soničce začínají síly docházet. Navíc má stále problém s otáčkami, a tak nemůže traverzovat. Statečně bojuje.

Zbývá posledních pětset metrů, nejprudší část. Někteří skialpinisti nasazují stoupací železa. My je nemáme, proto se se Soničkou domlouváme, že nemá smysl riskovat. Já si připínám její lyže na batoh a ona pokračuje po svých. Uff trošku se mi točí hlava, se zátěží lyží mám rozhozené těžiště. Chvíli balancuji, pak pomalu šlapu traverzem, jakmile mám trochu jistotu, otáčím se a vyrážím přímo nahoru. Vydatně si pomáhám rukama, abych nesjel. Paráda, daří se mi. Aspoň se zahřeju. Slunce už téměř zapadlo a teplota je zase o něco níže. Ještě, že jsem se dobře připravil a na sjezd mám ještě jednu bundu.

Jsme nahoře. Sláva. Horská chata se začíná plnit skialpinisty, kteří si tady stejně, jako my, přišli dát večeři při úplňku. Skvělé dobroty – vídeňský řízek s rakouský bramborovým salátem, sýrové špecle, kaiserschmarrn a nabíráme sílu.

Sonička si při jídle domlouvá svoz skútrem dolů, nemá už moc síly a také příliš nemiluje ani za tmy běhání s čelovkou a na sjezd si už netroufá. Přece jen, pokud člověk nemá dobrý pocit, je lepší být opatrný. Já už jezdil s čelovkou na snowboardu, a tak se na to hodně těším.

Měsíc se vyhoupl nad vrcholky, a tak je ten správný čas vyrazit zpět. Sonička na skůtru s šéfem chaty Stefanem a já na lyžích. Zapnout čelovku a jedem. Na svahu je nás jen pár, jako světlušky děláme obloučky na zešeřelé sjezdovce osvětlené velkým měsícem při úplňku. Několik posledních skialpinistů ještě stoupá nahoru. Krása. Užívám si každý oblouček každou muldu, škoda, že nemám s lyžemi více zkušeností. Chce to trochu tréninku, abych si to ještě více užíval. Po pár minutách jsme dole a já jsem smutný, že už musím výbavu vrátit. Klidně bych tady po těch kopcích jezdil dalších pár dní.

Naše postřehy:

  • Na skialpy mnoho lidí pěje ódy, ale je třeba si uvědomit, že musíte mít nějakou fyzičku. Kopce dají zabrat, ale to skvělý trénink, ve kterém oceníte vytrvalost a také sílu nohou i rukou.
  • Pokud s tím začínáte, nepouštějte se do toho sami bez horského vůdce. Nikdy nevíte, co vás překvapí a také se v horách snadno ztratíte.
  • Je potřeba nepřecenit svoje síly. Lyže v nesjezdovém režimu fungují trošku jinak, než klasické sjezdovky a je potřeba se s nimi naučit zacházet. Soně například dělalo problém otáčení a manipulace s lyžemi na nohou, pokud nebyly přesně v přímém směru.
  • Nepodceňujte bezpečnost. Vždy mějte všechnu povinnou bezpečností výbavu, dobře se pojistěte a nechejte si předem poradit, kam je nejlepší se ten den vydat. Berte si s sebou i helmu. Na stoupání ji můžete mít připevněnou, stejně jako Soňa, na batohu a při sjezdech si ji vždy nasadíte.
  • Oblečení na skialpy je podobné tomu na trailové běhání. Dobré je vrstvit a mít kvalitní materiály, které odvádějí pot, rychle schnou a jsou prodyšné – např. Polatec Alpha a na sjezd Gore-Tex. Skvělé na nohy jsou také kompresní podkolenky.
  • Velmi důležitý je také kvalitní batoh – budete v něm mít povinnou bezpečnostní výbavu, oblečení, aspoň litr tekutin a energetické tyčinky nebo jídlo. Měly by se vám do něho vlézt i složené tulení pásy.

Info o oblasti Pyhrn-Priel:

Kromě skialpů je to tady fantastické na lyžování. Jak s dětmi, tak na své si přijdou také zkušení a nároční lyžaři – jezdí se tu dokonce i světový pohár v aplském lyžování! Čekat můžete více než 60 kilometrů sjezdovek, 2 lyžařské oblasti – Hinterstroder a Wurzeralm, na které vám postačí jen jeden skipas.

Pokud vás jen brázdit sjezdovky nebaví, zkuste sněžnice, trailové běhání nebo běžky. Více informací získáte na webu: www.topof.at

Napsat komentář