Nikdo není dokonalý a ani my ne. Samozřejmě se snažíme, abychom běhali co nejlépe – měli tu správnou techniku, efektivně trénovali, dodržovali všechny zásady… Jenže ne vždy se nám se to daří. Tady je pár věcí, o kterých dobře víme, že nejsou úplně na sto procent.
SOŇA:
Málo se kopu do zadku
Samozřejmě, že vím, jak má vypadat správný běžecký styl. Na velkých závodech vždy hltám profíky, jak krásně běží – mají dokonalý náklon, nohy jedou velká kola a paty jim končí až skoro na půlkách. Když na to myslím, tak to trochu jde, ale když ne, jsem rovná jako svíčka. Málo zakopávám, a pak se nenakloním. Hodně mi pomáhá běžecká abeceda – díky ní si tělo lépe zvyká na to, jak má správně u běhu fungovat.
Zbytečně se někdy bojím
Dobře vím, že čím více mám strach, tím je to horší – zejména u seběhů v terénu. Když jsem moc opatrná, je naopak větší šance, že špatně došlápnu nebo že mi to ujede a já spadnu. Když jsem si jistá a nechám tělo dolů jen „padat“, nebrzdím stehny a nezakláním se dozadu, jde to lépe a s rozpaženýma rukama i snadněji vše vybalancuji. Stejné to mám i u lyží, když do toho dám energii a rychlost, jedu lépe, a dokonce i bezpečněji.
Jsem roztržitá u oblíkání
Dobře vím, že když se rozběhnu, bude mi horko. A to mi vůbec nedělá dobře, protože se zbytečně přehřívám. Vždy mi tedy vyhovuje být oblečená o dost méně a vždy to funguje. Co nefunguje, jako tomu bylo teď v sobotu v noci, kdy jsme na dlouhém přeběhu doprovázeli ultramaratonce Štěpána Dvořáka – když si zapomenu „drobnosti“ – jako čelenku, nákrčník nebo rukavice. Jsou to jen malá místa na těle, ale pěkně od nich dokáže být zima. V sobotu hodně foukalo a byla mi hrozná zima na hlavu a na uši. Naštěstí mě zachránil Míša, který měl v batohu funkční tunel. Dala jsem si ho místo čelenky a okamžitě mi bylo dobře. Je dobré si tyto věci vzít – právě takový multifunkční tunel skvěle poslouží na krk i na hlavu jako čepice a nezabere žádné místo.
MICHAL:
Zapomínám na protažení
To, že se moc neporotahuji, je chyba, která vedla až ke dvěma svalovým zraněním. V poslední době na sobě pracuji a snažím se kvalitní strečink zařadit. Důležité je každý cvik vydržet aspoň 40 sec. a vnímat sval, který protahuji. Kam jsem ještě nedospěl, je masážní válec. Sice je to úžasná věc, na kterou nedá Sonička dopustit, mě se ale tento mučící nástroj stále vyhýbá.
Vynechávám abecedu
Na těchto pár cviků zapomíná až 90% běžců. Jenže dokáže perfektně aktivovat klouby, svaly a šlachy a navíc zlepšuje techniku. Pravidelné zapojení základních cviků abecedy před tréninkem, po rozklusání, pomůže zefektivnit trénink. Když na ni nezapomenu a zapojím ji, zvládám úseky s výrazně menším úsilím při stejném tempu. Stejně jako u protažení je potřena u každého cviku vnímat, co zrovna dělám, aby měly cviky správný efekt.
Dělám moc dlouhé kroky
Největší bolest mého běhu a věc, na které ztrácím obrovské množství energie. Teorii znám, dostat se teď aspoň 170 kroků za minutu a dávat nohu pod těžiště, k tomu náklon a zakopávání. Ano, ano, ano, dobře to vím. (Optimum je dostat se mezi 180-200, třeba se mi to někdy povede.) Jenže pak přijde na běh a já se musím pořád hlídat. Neprotahovat krok zbytečně dopředu, využít energii těla. Tohle všechno zajistí, že člověk nedopadne na patu, ale na střed chodidla, aniž by na to musel jakkoliv myslet.
Některé z těchto chyb se dají odstranit správným cvičením. Je ale potřeba také zjistit, kde tyhle chyby vznikají a jít po samotné příčině. Proto jsme se rozhodli vyzkoušet analýzu v Salming RunLabu. Jak to dopadlo a jaké cviky teď děláme, to se dozvíte v příštím článku.