5 tajemství, jak nám běhání stmeluje vztah

Běh není jen skvělý prostředek k udržení kondice, zdraví a čisté hlavy, je to taky výborná věc pro partnerský i manželský život. Jak to už pět let funguje u nás doma?

Víme, že nejsme žádní vztahoví kouči. Vždyť i u nás to není vždy jen procházka růžovou zahradou. Nenechte se zmást našimi romantickými a rozesmátými fotkami, oba jsme rohaté znamení, a tak i my si někdy vjedeme do vlasů. Jenže je pár věcí, díky kterým se spolu cítíme fakt šťastni:

Učíme se od sebe

Jeden tomu druhému vždy v něčem jiném rozšiřuje obzory. Míša Soňu inspiruje v jeho silné vůli a v originálních, neotřelých nápadech. Třeba s tím, mít svůj vlastní prostor pro výběhy, přišel jako první on. Soňa ho zase udržuje ve zvoleném směru. Když se do něčeho pustí, potřebuje po nějaké době podpořit, aby nezačal rychle zase rozjíždět něco nového, ale dotáhl vše pěkně do konce. Nebo třeba když pracujeme na blogu, tak technické věci řeší Míša – je na to machr a poradí s každým technickým problémem, krásně fotí a má pro focení oko i cit. Soňa je za často vymýšlí nová témata, hlídá termíny a domluvené věci, stará se o naše sociální sítě. Každý je dobrý v něčem jiném a proto dohromady, když se to spojí, to pak parádně funguje.

Podporujeme se navzájem

I když naše nápady často vypadají dost ztřeštěně, ani jeden se tomu druhému nesmějeme. Zpočátku to může znít jako šílenost, ale právě ony jsou ve finále super. Když si Soňa vymyslela, že budeme mít svoji vlastní kolekci běžeckého oblečení a šperků, Michal řekl, že je to super nápada. Když ale Míša k našim třetím narozeninám vymyslel, že uděláme oslavu pro téměř 100 lidí, tak Soňa málem omdlela. Jenže nakonec jsme to společnými silami zvládli a byl to skvělý večer plný zábavy, dárků, dobročinnosti, přátel a spousty fanoušků. Podpora je důležitá i při běhání. Když se jednomu nechce, ten druhý ho přesvědčí, ať jde s ním. Nakonec, když se rozběhneme, je to fajn a jsme rádi, že jsme šli. Například Sonin první ultra závod byla Michalova práce. Ona chtěla skromně běžet třicítku, Michal jí řekl, že určitě zvládne skoro padesátku. A taky že jo. Naopak když jsme měli před svatbou a Michal cítil, že není ve formě, tak i přes rady od kamaráda Vládi měl co dělat, aby svého cíle se snížením váhy a zlepšením formy dosáhl. Soňa ho v nejtěžších chvílich podržela, dodala mu energii a pomohla mu neuhnout z cesty a dosáhnout tak jednoho ze svých největších úspěchů.

Trávíme spolu hodně času

Tím, že máme velké společné koníčky – běhání, cestování a také blog, odvíjí se od toho i náš čas  – soukromý a často i pracovní. Běháváme spolu (ne ale vždy) jezdíme spolu na závody, chodíme na zajímavé akce, na přednášky i na společenské akce. U blogu fungujeme jako dvojka, takže na všechny schůzky a na domlouvání projektů chodíme vždy oba. A jestli míváme ponorku? Nijak to nepociťujeme a neřešíme to. Když chceme být sami, díváme tomu druhému čas i prostor. I doma máme své koutky, kde se nerušíme a rádi čas od času běháme i sami.

Máme podobné cíle

Mít v běhání stále nové a nové mety je důležité. A fajn, že ve většině případů směřujeme stejným směrem. Cesta k cíli vždy nemusí být stejná  – třeba v kilometrech nebo v zátěži, to máme jinak – ale konec je stejný. Třeba u závodu. Zvolíme si nějaký, který se nám líbí oběma. Míša si zaběhne nejdelší trať, Soňa podle chuti a kondice třeba polovinu. Některé běháme stejné – a to je fajn, když se na ně oba připravujeme. Je to skvělé, bavíme se o tom, sdělujeme si své pokroky. Je to zábava a baví nás to oba.

Budujeme si společné zážitky

Věci jsou krásné, ale to, co prožijeme, nám už nikdy nikdo nevezme. Líbí se nám podobné věci a tak jsou i naše víkendy a dovolené jasné – v tom, kam pojedeme i v tom, co budeme dělat. Oba milujeme hory – rádi tam běháme, poznáváme je a nabíjíme se novou energií. Proto třeba v Jižní Indii moc rádi jezdíme do oblasti Západního Ghátu – jsou to nádherné zelené hory s bujnou přírodou protkanou čajovníkovými plantážemi, na Gardě milujeme z vrcholků výhledy na křišťálové jezero nebo překonáváme divočinu v horách nad Sarajevem.