Jak se běhá půlka na autodromu: The Most Half Marathon Vol. 3

Milujeme závody a zvláště takové, které jsou něčím originální. Zaběhat si tam, kde se jindy prohánějí rychlá kola? Půlmaraton na autodrom v Mostu jsme si prostě nemohli nechat ujít. Zvláště když tady v okolí máme spoustu kamarádů, na které jsme se těšili.

Michal:

Silničních půlmaratonů moc nenaběhám a většinou při nich dělám kamarádům vodiče, proto jsem neodolal a přijal výzvu v Mostě vést na 2 hodiny. Původně společně s Kubou Smržem, jenže ten bohužel musel na operaci kolene, a tak to chvíli vypadalo, že v tom budu sám. Nakonec se ke mně přidal Radek Liška. Zkušený vodič, takže jsem nemusel být nervózní a jen se těšil, jak si užiju nefalšovanou závodní trať.

Sobotní ráno slibovalo krásné slunečné počasí. Ještě když jsme přijížděli na okruh, svítilo skoro jako v létě. Jenže blížící se start přivál zesilující nárazy točícího se větru. Vodičský balónek s nápisem 2:00 jsem si musel pořádně přitáhnout.

Pořádná rozcvička, pak kontrola, že mám v hodinkách správné tempo a je tady start. Vyrážíme. Od začátku kontroluji, abychom nepřepálili. Část běžců na to evidentně nemyslela. Naše skupinka na dvě hodinky je tak dost malá. Povídáme si a já se snažím držet optimální trasu. Pěkně řežeme zatáčky poctivě v nejkratší povolené trase.

Na konci cílové rovinky nás překvapí první náraz větru. Dá se zvládnout a příliš nás nezpomaluje. Naštěstí krátce na to uhýbáme z cesty na příjezdovou cestu k tribunám a vítr se nám lehce opře do zad. Díky tomu vybíháme kopeček jako nic. Otáčka a proti větru nám pomáhá seběh. Opět na trati a teď táhlý seběh. Tady pomalu sbírám první běžce, kteří to přepálili. Pokoušíme se je udržet v běhu a částečně se nám to daří. Průběžně si s Radkem kontrolujeme, že běžíme ve správném tempu.

Přichází stoupání k cílové rovince. Popoháníme štafeťáky, aby teď zabrali a dosprintovali k předávce, mají na to 300 metrů.

Další kolo a vítr je zase o chlup silnější. V naší skupince přibyli jiní štafeťáci. Radím běžcům, ať jsou do zákrytu, za nás s Ráďou. Ať nemusí bojovat s větrem. Opět přichází úleva po otáčce k tribunám.

Tempo držíme neprosto přesně tak, abychom mohli přistavit na občerstvovačce. Já si aspoň můžu zavázat tkaničku, která mě už pár kilometrů trápí a já musím hodně ladit styl, abych si ji nepřišlápl. Plácáme si se Soničkou, která běží na pohodičku, ale určitě v osobáčku.

Zbytek kola opět hladce seběh a zase o chlup těžší stoupání k cílové rovince. Vítr zesiluje a je to opravdu znát. Běžci, kteří ještě před chvíli vypadali svěže, jsou čím dál tím unavenější.

To nejtěžší má ale teprve přijít. Po vběhnutí do posledního kola se vítr doslova zblázní. Je to jako náraz do zdi. Prorážíme ostatním vzduch, ale točící se vítr dělá problém všem. Pokus o náklon do běhu, je jako opřít se o podpěru. Vzduch se do nás pustil plnou silou.

Ani po otáčce zpět to není žádná lahoda teď to bude boj.

Zvládáme to, ale našim běžcům to dává zabrat. Mezera mezi námi a další skupinkou za námi už je několik minut. Stále ale držíme tempo na dvě hodiny a s námi už jen čtyři další běžci.

Zbývá závěrečné stoupání. Kontroluji, že nikdo jiný, kdo má šanci na dvě hodiny není v dohledu a velím k zrychlení vidím, že všichni na to mají. Zůstávám poslední a křičím na ostatní ať makají. Snaží se. Vidím, jak se perou s větrem a jak už toho mají opravdu dost. Přesto to všichni zvládají pod dvě hodiny. My s Radkem si pak už do cíle doklušeme. Přijímám polibek od Soničky, gratuluji ji k osobáku a pak už rozdávám gratulace všem co doběhli. Byl to těžký závod, ale stál za to.

Soňa:

Trať se mi líbila už v lednu, kdy jsme si ji zkušebně s běžci Rozběháme Most proběhli. Trošku jsem se bála, že tři kola budou jednotvárné, ale nebyly. Pro půlce první kola se ke mně připojila Katka a tak jsme to úspěšně táhly spolu, i ve chvílích, kdy jsme měly pocit, že nás vítr odnese. Do cíle jsme vběhly spolu a bylo to moc fajn, ona byla dokonce třetí ve své kategorii, moc jí gratulujeme! Gratulaci si zaslouží i holky z naší Running2, které vyhrály startovné v naší soutěži: Adri, Janička a Marci do toho daly vše a úžasná byla Eliška se svojí maminkou Gábinou, které poprvé půlmaraton uběhly spolu! Moc se mi tu líbila i milá, rodinná atmosféra a skvělá byla i moderátorka, která svojí pozitovní energií všem dodávala sílu.

Naše resumé k závodu:

Krásné místo s výhledem na okolní kopce a perfektní zázemí a organizace, to vše dělá z mosteckého půlmaratonu závod, na který se nezapomíná. Děkujeme Veronice Rakové, Polygonu a Autodromu Most za skvělý den a těšíme se zase za rok.

Co byl pro nás ještě jeden zážitek? Vyrazit na závod zábavným sporťáčkem Lexus UX 250h F Sport. Tedy hlavně pro Michala, který si užíval každý ujetý kilometr v téhle parádičce a mohli jsme pak soustředit hlavně na závod. Děkujeme Toyota Česká republika, že je na cestách na závody naším partnerem.