Jak vypadá domácnost běžeckých šílenců

Poslední dny jsme spolu na 70 metrech čtverečních od rána do večera. Jak to u nás doma vypadá? Tak pojďte dál, nezouvejte se a pohlédněte pod pokličku naší běžecké domácnosti. Zn. I když se to na první pohled může jevit jako harmonické manželství, tak varovali jsme vás!   

SOŇA:

Šlehačkový teror

Kdysi dávno jsem dostala chuť na jahody se šlehačkou. Jenže to jsem neměla dělat! Míša zjistil, že právě kvalitní, našlehaná vysokoprocentní smetana při jeho nízkosacharidové stravě skvěle supluje zákusky a zahání chuť na sladké. Takže si šlehačku začal každý večer pravidelně dělat. Nejprve začne teror elektrickým šlehačem, který vydává tak šílené kvičivé zvuky, že mi to téměř provrtá hlavu a pak i mozek. Předtím si vždy musím dát špunty do uší, jinak se to edá vydržet. Pak si Míša šlehačku naloží i s mraženým lesním ovocem nebo oříškovým máslem do misky a najednou je v jiné dimenzi. Jen on a šlehačka. Vychutnává si ji, jako kdyby nikdy snad nejedl: hltá, mlaská, šlehačka je všude. Když náhodou na ni někdy taky dostanu chuť, rozdělí se. Maximálně jedna polévková lžíce je přesně ta míra, při které ještě nezačíná frflat.

Kabelový šílenec

Míša je IT specialista: stále něco programuje, vymýšlí, montuje a dává dohromady počítače. Jenže to s sebou nese také spoustu nabíječek, kablíků, drátů, šroubováků, flešek, baterek, šroubků, dalších drátů a tak podobně. Po bytě se pak na různých místech jako hadi proplétají všechny tyto věci. Uklidit se to nedá. Zkoušela jsem to. Pak jen dostanu vynadáno, že jsem mu s něčím pohnula. Tento chaos, je totiž přesně řízený a o každém drátečku se přesně ví a je peklo, když je náhodou jinde.

Hygiena především

Čistotnějšího muže, než je Míša, jsem snad nikdy neviděla. Každý ráno začíná dlouhatánskou sprchou.  Na tom by nebylo až tak nic divného, jenže on se důkladně drhne a myje si vlasy i tehdy, když nás za chvíli čeká závod nebo výběh. Vůbec jsem to nechápala – vždyť se za chvíli zase spotíš – říkala jsem mu. Jenže on bez toho nemůže začít svůj den, tato procedura zajistí, že je pak schopný vůbec fungovat. A nechtějte pak raději vidět ty účty za vodu!

MICHAL

Nejdelší zdržení – vybité hodinky

Tak jako Sonička nesnáší, když si dávám šlehačku, mě spolehlivě rozčílí, když si nehlídá nabité hodinky nebo sluchátka. Vždy, když chceme vyběhnout, překvapeně zvolá: „Jéjda, mám vybité hodinky (sluchátka/mobil)!“ Když se zeptám, jak to, dozvím se, že jsem jí je zkrátka nedal nabíjet, že když mám všude tolik kabelů a pracuji v IT, musím se přece postarat, ať má vše připravené.

Boty, kam se podíváš

Děvčata to znají dobře: musí mít spoustu bot, protože ke každému oblečení a příležitosti potřebují jiné. U nás jsme na to ale dva. Jenže jde o boty běžecké. Máme každý několik bot na různé povrchy a také různé typy, což znamená, že se nám už zkrátka nevejdou do botníku. Máme na to dvě řešení: jedno je hromádka štěstí. V ní jsou naskládané naše nejpoužívanější boty a z ní, když si jdeme jen tak zaběhat, prostě každý jedny vytáhneme a běží se. Je to o náhodě, které zrovna přijdou na řadu. Zbylé boty jsou v krabicích, pěkně seskládané ve sloupečcích až pod strop. To se pak občas stane, že když si nedáme pozor a neopatrně projdeme kolem nich, skončí nám polovina krabic na hlavě.

Nemám co na sebe

Další oblíbená hláška mnoha žen, jenže tu u nás často říkám já. Vyrážíme se proběhnout a když hledám to oblečení, které jsem zrovna chtěl, tak je v pračce, kterou Sonička zrovna zapomněla pustit. Běháme totiž většinou večer a ne vždy chceme sousedy praním terorizovat, takže když ona pracuje celý den z domu, může to v klidu udělat. Kdyby aspoň neřekla: „Já ji zapnu!“ Ne, zkrátka oblečení je v pračce a pokud ji nezapnu, tak tam zůstane, nebo samo odejde. Tak mi nezbývá, vzít si něco jiného a hned po doběhu bez praní pračku zapnout.

Naše domácnost je zkrátka řízený chaos, jenže když už to tak máme, nenudíme se a vše je pak ještě větší zábava. Co u vás, jak to tam vypadá?

Napsat komentář