Lužické hory v obytňáku aneb digitální nomádství pro začátečníky

Když před měsícem Míša běžel Prominentní vrcholy Lužických hor, oba jsme si toto místo zamilovali. Ne že bychom tu byli poprvé, ale spíše jsme znali Českosaské Švýcarsko, kde jsme byli kdysi na kolech nebo to tu poznávali jako turisté. Když jsme se dozvěděli, že na prodloužený víkend budeme mít obytňák, tak volba padla hned na tento kraj a nelitovali jsme.

Za necelé dvě hodiny z Prahy jsme v přenádherné kopcovité krajině, kde na objevování zajímavých míst a tras k trialovému běhání není nouze. Navíc teď bylo krásné, slunečné počasí, příroda byla tak svěží a jen hrála barvami. Po dlouhé cestovní odmlce to bylo pro nás to pravé.

Sobota

Z pátku na sobotu jsme přenocovali na již známém místě – u chaty pod Luží, kde kluci před časem startovali PVLH. Probudili jsme se do slunečného rána vyrazili nahoru na Luž, podpořit Dušana Koutníka, který zrovna výzvu běžel. Trasa je krátká, ale stále nahoru, kde nabídne krásná panoramata. Dolů se běží skvěle a je to parádní ranní rozcvička.

Foto: Dušan Koutník

Po Luži jsme to vzali zkratkou prudce nahoru na Jedlovou. Stoupání lesní cestou se proměnilo v horolezecký zážitek, prudce jsme zdolávali pole velkých balvanů, ale stálo to za to, odtud jsou výhledy mnohem krásnější než z asfaltky. Na Jedlové opět podpořit kluky zdolávající PVLH, dát si tradiční bramboráky a pelášíme to pak strmě po cestě dolů k hradu Tolštejn.

O Panské skále jsme vždycky jen slyšeli. Skály ve tvaru píšťal od varhan jsou unikátem a to ví i většina turistů. Přeplněno, ale místo je nádherné. Zaběhli jsme si sem z Kamenického Šenova.

Odsud jedeme do Hřenska a podél vody běžíme necelé dva kilometry soutěskou, která je ale bohužel u lodiček zavřená, a tak to bereme zpět a vydáváme se k Pravčické bráně. Většina turistů jde dolů, my běžíme nahoru, takže si vyslechneme povzbuzování, pochvalu i to, že vůbec nejsme zadýchaní, jakže to děláme. Bohužel na vyhlídce je otevřeno jen do šesti, nemůžeme podívat jak vypadá z ptačí perspektivy, ale i tak je to krásné. Dolů opět střemhlav, jsme překvapení, že kluzké kameny při seběhu nepodjíždějí a běh jde snadno.

Neděle

Probuzení do krásného, svěžího rána. Sluníčko sice nesvítí, ale je příjemně. Při nahrávání fotky na instagram podle vyhledávání polohy místa zjišťujeme, že je asi 150 metrů od nás Luční vodopád a vydáváme se k němu. Je to nádhera!

Po snídani se vydáváme k dalšímu nedalekému vodopádu pod Šitokým kopcem schovaném v lesní stráni uprostřed kopce. Voda tam teče v několika tenkých pramíncích a všude okolo je borůvčí a les. Pokud o tomto místě nevíte, vůbec by vás nenapadlo, že tu taková krása je.

Po cestě na skalní hrad Falkenštejn nás zaujme zvláštní skála – je to Trpasličí jeskyně. Zajímavá skalní vyhlídka, kde jsou před více, než sto lety, dvěma bratry Vaterovými do skály vytesané schody, reliéfy trpaslíků a také malá jeskyně. Zajímavé!

Na hrad Falkenštejn opět běžíme, za bývalou ozdravovnou s venkovním bazénem, která vypadá jako zámek, se vydáváme prudce nahoru k hradu. Je vytesaný na vysoké skále a musíme zdolat kovové schody, které jsou ke skále jen přichycené bez vrtání, stejně tak, jako kovové terasy, odkud jsou nádherné výhledy na okolní pískovcové skály.

Nakonec víkendu stihneme ještě rozhlednu, která vypadá jako když přistane mimozenská vesmírná stanice. Je u obce Růžová, a tak se jmenuje Růženka, rozkládá se na kopci mezi pastvimami. Kulatými průhledy je vidět krajina Českého Švýcarska, Saského Švýcarska a Lužických hor.

Digitální nomádství – slovní spojení, které slýcháme stále častěji, jenže co to vlastně je a jde to opravdu zvládnout? Rozhoodli jsme se to vyzkoušet na vlastní kůži s Toyotou PROACE Nomád.

Mé první seznámení s digitálním nomádstvím bylo s Toyotou Estima na Novém Zálandu, kde jsem strávil měsíc cestováním ve voze se spací vestavbou, udělanou doslova na koleně. Přes den jsem jezdil a poznával vzdálenou zemi a v noci díky časovému posunu pracoval, jako bych byl doma. Pěkně z notebooku s 3G připojením, které tam, na rozdíl od Česka, fungovalo skoro všude skvěle.

Dlouho jsem si pokládal otázku, jestli je něco takového možné i u nás. Poslední roky jezdíme pravidelně po celé Evropě. Pracujeme z hotelových pokojů a funguje nám to dobře. Jenže přišla koronakrize, hotely jsou zavřené a my se nějak nemůžeme bez cestování obejít. Přišel tedy čas vyzkoušet model, který jsem znal ze Zélandu. Vzít aut s vestavbou a vyrazit na cesty.

Tentokrát to vyhrála o chlub větší Toyoa PROACE Verso Nomád – model s vestavbou Visu Sitka. Vnějšími rozměry jen lehce převyšuje vozy střední třídy, takže není problém s ní jezdit po městě nebo parkovat. Když ale dojde na prostor vnitřní, je překvapivě prostorná.

V přední řadě jsou vedle řidiče ještě dvě místa, my měli ze zadní vymontované dvojsedadlo, a tak zde zůstalo místo jen pro jednoho dalšího cestujícího, zato jsme získali obří obytný prostor s postelí, která se dá třemi nacvičenými hmaty přeměnit v královské posezení.

Pod lavicemi nebo chcete-li postelí jsme měli bohatě dimenzovaný úložný prostor. My ho využili na spacáky a další drobnosti. Kufry s převážně běžeckou výbavou jsme si nechali ve zbytku prostoru, kde byly rychle dostupné a díky velikosti prostoru nám nezavázely.

Dost bylo prohlídky vyrážíme. Po dlouhém cestovním půstu nám zabralo balení trochu více času, než obvykle. Drobné nepříjemnosti, jako zapomenutý druhý spacák. Nepřipravený itinerář a neznalost míst k přespání nás nemohly rozladit. Jsme přece v Česku, tady se všude domluvíme a nějak to zvládneme.

Když jsme se tedy v pátek večer blížili k Liberci, volal jsem kamarádovi Jirkovi, jestli by nám jeden spacák nepůjčil. Naštěstí ho nepotřeboval, a tak nám kromě místa kde přespat nechybělo zhola nic.

Po návštěvách kamarádů v Liberci a Lužických horách jsme před půlnocí dorazili na velké parkoviště u chaty pod Luží, kde jsme věřili, že se místo na přespání najde. Nebyli jsem sice jediní, ale i my jsme své klidné místečko našli a po pár minutách už usínali na naší cestovní posteli.

První noc se nám solidně ochladilo. Naštěstí jsem si dal ovládač přídavného topení do přihrádky vedle hlavy, a ještě v polospánku nám rychle přitopil. Samotného mě překvapilo, jak tiché topení bylo. Ani Soničku, kterou jinak probudí každý drobný zvuk, neprobudilo a ukázalo se, že můj strach z toho, jak asi velkou bude mít spotřebu, byl také zbytečný. Na stavu nádrže to ráno nebylo vůbec poznat.

Ráno jsem se probudil čerstvý a s krásným výhledem do lesa. Něco takového na horách miluji. Krásné klidné ráno. Zpívající ptáčky a do toho dobré espresso. To jsem si mohl dopřát díky radám kamaráda Martina. Na cestování jsme si pořídili vařič JetBoil a na ranní espresso perfektní vychytávku handpresso. Zkrátka, i když nemáme hotelový servis, není důvod slevovat z vysokých nároků.

Plni sil ze snídaně, ještě před prvním vyběhnutím, jsem provedl rychlý test digitálních technologií. Bylo potřeba vyřešit několik mailů a dokončit několik úkolů do práce. Internet naštěstí fungoval a já si na chvíli udělal z našeho vozu kancelář. Po pár minutách bylo hotovo a my mohli konečně vyběhnout.

Jak to tedy vidíme s digitálním nomádsvím v Čechách? I když u nás není tak skvělá síť kempů jako na Novém Zélandě, není problém se správnou výbavou vyrazit i na několikátidenní cestu. Přes protikoronavirová omezení se dalo zvládnout téměř vše, snad kromě teplé sprchy, ale venkovní kempingová sprcha se dá zařídit také. Pokud budeme takto vyrážet častěji, určitě ještě některé věci vychytáme i pro delší pobyty. Nedostupnost internetu byla problém jen v těsném pohraničí, ale v případě potřeby rychle pracovat stačí popojet pár set metrů a vše je zase v pořádku.

V autě je dobré mít také kanystry na vodu. Na ně je dokonce vestavba uzpůsobená, stejně tak místo pro kuchyňku. My jsme ji však na tak krátkou cestu nepotřebovali a vystačili si s naším JetBoilem a našimi velkými cestovními lahvemi na vodu.

Náš víkend byl dokonalý. Těšíme se další přístí dobroudružství!

Napsat komentář