Právě teď je parádní období, kdy s běháním začít – není zima, ani příliš velké horko. Měli jste dlouhou odmlku nebo to chcete poprvé zkusit? I my jsme si to prožili. Tady je 5 mých nejlepších rad, které mi pomohly a díky kterým jsem u běhu zůstala. Jednoduché, ale účinné!
1. Neboj se indiánské chůze
Když jsem měla svoji první běhací lekci v životě s trenérkou Danou, řekla mi, že vůbec nemusím pořád běhat. Že běh můžu střídat s chůzí tak, abych se příliš neunavila a díky tomu mohla postupně běhací úseky prodlužovat. A šlo to, za měsíc jsem už vydržela (pomalým tempem) běžet skoro hodinu v kuse! Pro mě kdysi nepředstavitelné!
2. Hlavně pomalu!
Vždy jsem si myslela, že musím běžet hned od začátku rychle. Na základce se všechny běhy měřily, ne? Jedna z nejlepších rad byla – běhej tak, abys mohla při běhání mluvit. A tak jsem s trenérkou mluvila, mluvila a běžela a běžela….a tehdy na Ladronce před několika lety to byl můj zlomový okamžik, kdy jsem zjistila, že mne běh baví. Dodržuji to i teď. Když s Michalem trénujeme vytrvalost, běžíme opravdu pomalu. Někdy mi to „šnečí“ tempo dělá až potíže, ale oba víme, že je velmi důležité, zejména na závody delší, než půlmaraton. Michal má na hodinkách nastaveno pípání ( které mne mimochodem velmi rozčiluje) a když přepálíme tempo, hodinky nás upozorní, že máme zpomalit.
3. Pryč s pícháním v boku
Proč jsem dříve běhání nenáviděla? Kvůli tomu pichlavému pocitu pod žebry. Tak nepříjemná věc! „Správně dýchej a pak tě v boku píchat nebude“ další rada od trenérky. Nádech nosem i pusou (jen nosem to neumím) a delší výdech pusou. Hlavně pravidelně až do břicha. Funguje to. I teď se mi občas stane, že mě v boku píchne. To mi tělo dává signál, že musím dýchat správně a nezapomenout pořádně vydechnout. (Michal: pokud mě při běhu v boku píchne nebo už cítím, že k tomu může dojít, začnu se na dýchání soustředit. Tři kroky nádech, čtyři výdech, pěkně ať jde z plic úplně vše pryč. Působí to také na bolest. Najednou jako by se mi vlil do žil nový život. )
4. Poslouchej svoje tělo
Ze začátku jsem si myslela, že můžu běhat maximálně dva až třikrát týdně a že mezi každým tréninkem potřebuji den volna na regeneraci. Jenže pak jsem měla spoustů výběhů a běžeckých akcí a díky tomu jsem si navykla běhat i několik dní za sebou a sedí mi to, aniž bych byla vyčerpaná. Když jsem hodně ale unavená, tak si dám volnější běh a když cítím, že fakt potřebuji pauzu, tak zvolím třeba klidnější lekci jógy nebo jdu plavat. A někdy si dám i jeden den úplně bez sportu. Čas od času se vůbec nic nestane.
5. Oblíkej se málo
Když s Michalem běháváme, často se divíme, co všechno mají běžci na sobě. Přestože je teplo, jsou zahaleni do vrstev mikin, šálů a čepic. Navíc jsou v bavlně, která zůstává mokrá, chladí a neodvádí pot. Mně i v největších mrazech – okolo mínus deseti postačí fukční termo triko, termo legíny a tenká větrovka (plus samozřejmě na krk tunel, rukavice, čepice a dobré podkolenky). Teď běhávám většinou jen v tričku a kraťasech.
Pokud i tak máte strach začít nebo se prostě nemůžete pravidelně rozhýbat, vyražte s námi každý čtvrtek na naše pravidelné výběhy #Behamsrunning2 z Mánesovy 63 v Praze. Scházíme se v 18:20 a běžíme příjemným povídacím tempem. Vždy tak, aby ani ti, kdo začínají, neměli problém a rychlejší si můžou přidat těžší trénink s Michalem.
Foto: Zdeněk Zatloukal pro Nutrend