Běžci tvoří komunitu. Zdraví se při běhání, tykají si. Měli by být také ale ohleduplní, a to nejenom ke svým kolegům. Tady je pár pravidel, které sami dodržujeme. Jak jste na tom vy?
Neoslňujeme čelovkou
Bez čelovky to teď v zimě moc nejde. Nosíme ji i na tréninky, protože na místech, kde trénujeme, mnohdy nejsou lampy a my potřebujeme na cestu vidět. Pokud proti nám někdo jde nebo běží, tak se snažíme odvrátit hlavu tak, abychom nikomu nesvítili přímo do očí, popřípadě si na pár vteřin dáme před čelovku ruku. Ve skupině, když zrovna stojíme, čelovku vypínáme nebo přepneme na co nejmenší světlo.
Neohrožujeme auta (i sebe)
Oba jsme řidiči a tak to známe i z pohledu v autě. Běžec bez reflexních prvků v šeru a ve tmě vůbec není vidět, zvlášť když přebíhá silnici nebo běží po krajnici. Proto se snažíme být klidně jako vánoční stromeček – mít na sobě co nejvíce odrazek a klidně i blikající světýlka. Také nenosíme klasická sluchátka. Člověk pak dobře nevnímá co se okolo něho děje a to je pak ve městě na přejetí autem nebo tramvají.
Neběháme centrem města
Ano, vánoční města jsou krásná, a také Praha, která se večer mění přímo na pohádkové místo. Je to pastva pro oči, ale když se proplétáte úzkými uličkami historického centra, kde si i ostatní přišli také vychutnat vánoční atmosféru, není to ani pro jednu stranu příjemné. Mnohdy jsou kolemjdoucí vylekaní, když se okolo nich přežene zezadu běžící skupina. Také psi nevědí, jestli se dát nalevo, či napravo, navíc vodítko může pěkně podrazit nohy. Když už, tak si vybrat čas, když v ulicích není mnoho lidí. – tedy ráno nebo později večer.
Pereme si běžecké věci
To je přece normální, říkáte si. My si to také myslíme a tak po každém běhu jde vše do pračky. Jenže tak to nemají všichni a tak jsme už zažili několik běhů, kdy jsme dotyčnému museli utéct nebo naopak zpomalit a nechat ho běžet. Okolo něho se totiž linul tak příšerný zpocený odér, že jsme málem omdleli. Bohužel někteří běžci mají teorii, že sportovní oblečení se praním ničí a tak ho perou až po několika-násobném použití. Kombinace rozkládajícího se potu a umělých funkčních materiálů – tak to je fakt síla! My to děláme tak, že ještě mokré oblečení hned po doběhu hodíme na krátký sportovní program do pračky, lépe se vypere a pot se do materiálu tak nezažírá.
V závodech nejsme skety
Když závodíme a jde nám o všechno, nechováme se tak, že bychom do někoho schválně strkali, bodali ho lokty, nebo na něho sprostě pokřikovali. Bohužel se toto občas na závodech stává a zejména velmi pomalí běžci to můžou pěkně schytat, zvlášť když jsou na závodech poprvé a moc neví co a jak. Ve snaze od těch, kteří za každou chtějí být lepší, si tak odnesou modřinu nebo i nepěknou nadávku. Není to zbytečné? Chápeme, že závod je závod, ale lze to udělat normálně. Stačí jen třeba houknout – běžím zleva nebo zprava. A když už je to nutné, tak jen zlehka závodníka před vámi odstrčit.
Co ohledě ohleduplnosti v běhání napadá ještě vás a s čím jste se setkali?
Varujete před zapáchajícími běžci😊mě jsou velmi nepříjemní silně navonění běžci či běžkyně😊to snad raději ten upocený odér než konvalinky v plném květu😁