Už pět roků za sebou běháme závod, který je opravdu originální: startuje ve stejný čas po celém světě, nemá cíl, ale cílová čára v podobě catcher car honí tebe a také pomáhá těm, kteří běhat nemůžou – veškerý výtěžek ze startovného jde na výzkum poranění míchy. A právě letos námi běžel Pavel – kamarád, který má k tomuto tématu co říct – si právě při sportu míchu poranil a je na vozíčku. Tím ovšem jeho velká jízda opravdu nekončí!
Bratislava, Mnichov, Vídeň jako klasické závody, loni a letos virtuálně v Praze. Přesto každý ročník byl něčím výjimečný. Když jsem tento závod běžela poprvé v roce 2016 na Slovensku, napsala jsem tehdy: „Co ale bylo na závodě nejhezčí? Kromě běžců se ho zúčastnili také sportovci na vozíčku. Obdivovala jsem je – jeli někdy dokonce rychleji, než jsem běžela já. Nevzdali to a bojovali. A před těmi já smekám. A také smekám před všemi, kdo se vždy snažili ostatním pomoci, když třeba zakopli nebo už při běhu nemohli. Já jsem si uvědomila, jaké mám štěstí, že můžu běhat a užívat si tento krásný sport.“
V posledních měsících si člověk stále více uvědomuje, jak je zdraví důležité a že to není samozřejmost. Když jsme s Míšou sestavovali náš Running2 tým, ozval se nám náš kamarád Pavel, kterému se před sedmi lety stala na kole vážná nehoda a je nyní na vozíčku, zda bychom nechtěli běžet s ním. No samozřejmě!
Původně jsme měli jet na ovál v Račicích, který je udělaný bezbariérově a je to krásná, osmi kilometrová rovinka, což je pro vozíček ideální. Jenže nyní je vše zavřené, a tak jako nápad padla cyklostezka na od Radotína. Letos jsme věděli, že do závodu nemůžeme dát všechny síly, jelikož příští víkend běžíme dlouhý závod v Polsku.
Soňa:
Rozhodla jsem se tedy, že poběžím s Pavlem. Zajímal mě jeho příběh, který mě až za srdce trhal a věřím, že pro mnohé bude velmi poučný. Pavel vždycky sportoval, běhal, a hlavně byl vášnivým bikerem. Jeden říjnový den se vydal na výlet, který se ale protáhnul až do večera, kdy už začala být tma. „Dal jsem si na hlavu čelovku a jel dolů lesem. Když jsem se chystal přeskočit kolem výmol, najednou jsem cítil, že je něco špatně. V té tmě a rychlosti jsem neviděl, že jsem bez předního kola a najednou jsem byl na zemi.“
„Ležel jsem, čelovka mi svítila do tmy a já měl pocit, že mám nohy nahoře. Jenže to bylo zdání, najednou jsem si uvědomil, že nohy vůbec necítím. To jsem věděl, že je něco špatně. Telefon ležel dva metry ode mě a já si nemohl ani přivolat pomoc.“
„V noci jsem slyšel hlasy lidí, ale dost daleko. Byl jsem v lese a nebylo snadné zjistit odkud. Slyšeli mě…pak ticho. Dlouhé ticho… pak zase hlasy…reagovaly. Protože jsem měl polámaná žebra, nemohl jsem moc křičet. – Cyklista v lese, pád, nemůžu se hýbat. – Slyšíme, kde jste? Na cestě… …dlouhé ticho… hlasy…
Budím se s hromadou hadiček na JIP. Verdikt: Poškozená mícha od TH4 (od prsních bradavek dolů). Můj život se změnil. Obratle mi vyztužili příčným stabilizátorem, pak šesti měsíční pobyt nejdříve na Spinální jednotce a poté v Rehabilitačním ústavu v Kladrubech.“
Příběh, ze kterého běhá mráz po zádech a slzy se vhánějí do očí. Jenže to je život. Pavel měl pak ještě úrazů několik, ale pokud ho znáte a mluvíte s ním, víte, že tento člověk se nikdynevzdává. A když jsme spolu běželi a mluvili o všem, energie a dobrá nálada z něho jen crčela. Stále je aktivní, jezdí na handbiku a pracuje v neziskové organizaci Cesta za snem, která pomáhá handicapovaným lidem. Prostě velká inspirace.
Michal:
Pavla znám už z doby před nehodou, vždycky to byl veselý a pozitivní chlapík, se kterým bylo radost posedět. Když jsem ho viděl poprvé po nehodě, byl naprosto vyrovnaný a plný života. Z toho, že je ochrnutý si nedělal zhola nic a plánoval další a další výzvy, které zdolá. Při jednom závodě na handbiku ho těsně před cílem, kdy se přestal soustředit na provoz, srazilo auto a vše začalo nanovo a smůla se mu nevyhýbala ani později, kdy mu našli při CT po nehodě nádor na mozku, naštěstí nezhoubný, ale ani v době, kdy nevěděl na čem je, nepřestal být pozitivní a věřil, že vše dobře dopadne.
Loni jsme mu slíbili, že ho vezmeme na závody někde v zahraničí, bohužel to aktuální situace zhatila, a tak jsme moc rádi, že jsme si mohli společně účastnit aspoň virtuálně celosvětového závodu Wings For Life World Run. Pokud to ale zase půjde, tak s Pavlem na ten zahraniční závod určitě vyrazíme.
Oba:
Letošní závod pro nás nebyl o číslech, metách, ani o výkonech. Byl o lidech, emocích, skvělé náladě, radosti a úžasném počasí. Děkujeme všem členům našeho Running2 týmu, že běželi za dobrou věc a gratulujeme jim. A nejenom jim, všem, kdo v čele se značkou RedBull podporují tak krásnou myšlenku. Tak příští rok zase na startu!
