U běhání nás mnohdy nebrzdí jen naše tělo a kondice, ale hlavně hlava. Je tolik zbytečných myšlenek a předsudků, které nás zastaví na místě, že pak ani mnohdy běhat vůbec nezačneme nebo s tím velmi brzy skončíme. S čím se sami často setkáváme?
1. Jak u toho vypadají
Mnohdy slyšíme hlavně od těch, kteří by s během chtěli začít, že se stydí. Že nemají dostatečně sportovní postavu, že jim při běhání bude všechno ( čti tukové zásoby a faldy) plandat a že u toho budou funět, budou červení a že poběží pomalu.
Realita:
Všichni jsme kdysi začínali a byli jsme na tom podobně. Pokud nějaké nedostatky postavy máte (a kdo nemá, že?), volte tmavé oblečení (opticky zeštíhluje) a nemusí být úplně na tělo. Často pomůže také skupina, kde se mezi ostatními „ztratíte“ a nebudete pak mít pocit, že jsou pohledy upřené jen na vás. A kdo běhá ví, že při tom má úplně jiné starosti, tnež hodnotit běžce, který běží proti nim. A chodci? Ti tomu nerozumí!
2. Že zrovna nejsou ve formě
Stane se to občas každému, zranění, nemoc, pracovní vytížení a najednou je z tréninků pěkně řídký guláš. Forma jde dolů jako kámen v rybníce. Když se zase rozběhnete, cítíte se, jako byste právě začali od znova.
Realita:
Zapomeňte na to. Vzpomeňte si, co vás na běhu baví a toho se držte. To, že to zrovna není ideální, je jen chvilkové. Tělo se dříve nebo později vzpamatuje, jen je třeba mu dát čas a nevzdávat to.
3. Že jsou na tom ostatní o dost lépe než oni
Porovnávání je sice často dobrá motivace, ale také zbytečný stres. Že je někdo lepší? Zaběhne rychleji desítku, půlku nebo maraton? Běhá delší trasy, za měsíc dá více kilometrů?
Realita:
Na tom vůbec nezáleží! Jediný, s kým se musíte porovnávat, jste vy sami. Pokud se chcete zlepšovat, pak se snažte být každý den lepší, než ten předchozí. Pracujte na sobě s rozumem, dávejte si splnitelné, i když těžké cíle. Ale jestli je někdo lepší? Jste si tím jistí? Vždyť sociální média často ani neodpovídají realitě a vše může být úplně jinak. A vy určitě nezvládne spoustu věcí, které jsou pro vás hračka.
4. Že jim všichni utečou
Když pořádáme naše výběhy, tak nám mnozí řeknou, že by přišli rádi, ale že jsou pomalí a že nebudou stačit našemu tempu.
Realita:
Ve skupině máme jak zdatné běžce, tak i začátečníky. A tak jsou dvě skupiny – rychlá a pomalá. Pomalejší má pohodové tempo a rychlejší se po ty méně zdatné vracejí, takže toho naběhají více.
A také existují i běžecké skupiny rozdělené třeba přímo jen pro ženy nebo označené pro úplné začátečníky. A pokud vás ani tohle nepřesvědčí, vezměte si na pár hodin dobrého běžeckého trenéra, který to se začátečníky ( nebo věčnými začátečníky umí). Sestaví vám trénink přímo na tělo a uvidíte, jak se budete hodinu od hodiny zlepšovat.