Připadá vám, že je běhání jen dřina, nedělá vám radost a trápíte se u něho? Stane se to občas každému a tady většinou bývá zakopaný pes:
Máte příliš rychlé tempo
Abyste běhali v pohodě, zvyšovali vaši vzdálenost a také vydrželi běhat déle, měli byste mít pomalé, pohodové, takzvané mluvící tempo. Je to takové, u kterého můžete v klidu mluvit a nebudete se u toho zalykat. Pokud běžíte sami, zkuste si u toho zpívat, pokud to půjde snadno, je tempo v pořádku, pokud vám to nejde, zpomalte. I při pomalejším tempu se tělo dobře trénuje, uběhnete toho více a bude vám to příjemnější.
Máte příliš pomalé tempo
Pravým opakem je případ, kdy stále běháte jako na vycházce. Někomu to vyhovuje, ale někoho to začne brzy nudit, jenže tělo mu nedovoluje dlouhodobě zrychlit. Proto zařaďte do běhu úseky. Občas na pár desítek, až stovek metrů zrychlete. Klidně běžte až do sprintu, čím rychleji, tím kratší úsek. Udělejte si z toho hru – například jak rychle uběhnete mezi třema sloupy osvětlení dneska, a jak rychle zítra. Po úseku nezastavujte, jen zase zpomalte na své obvyklé tempo. Tímhle bude běh zábavnější, ale zároveň se postupně zrychlíte.
Běháte stále stejné trasy
Pokud máte trasu, která pokaždé vede stejným prostředím a stále ji běháte ve stejném tempu, bude to po čase nuda a nebudete se zlepšovat. Budete mít pořád stejný trénink a nijak se nebudete rozvíjet. Například o víkendu si zkuste naplánovat třeba běžecký výlet. Ideální je, pokud bude delší.
Nemáte motivaci
Motivace je u běhání jednou z nejdůležitějších věcí. Je třeba mít nějaký cíl. Aspoň malý – třeba mít vysněný čas na pět nebo na deset kilometrů nebo nějaký běžecký závod. Nejprve zkuste kratší a pak si postupně vybírejte náročnější a třeba i s těžším terénem. Hodně závodů mívá také celé seriály závodů. Uběhnout všechny může být také motivací.
Nebaví vás běhat samotné
Běhání je skvělým psychologem. Díky němu si utřídíte myšlenky, vyčistíte hlavu, ale běhat samotný může být také náročné. Hned na začátku, když si hlava řekne, že nemůže, tak už pak nebudete moct. Když však běháte ve skupině, myšlenky jsou někdy úplně jinde – mluvíte s ostatníma a nesoustředíte na to, že to dneska yrovna nejde. Navíc máte motivaci, ve skupině se můžete i překonávat.