Od naší první cesty do Lužických hor na jedinečnou ultra výzvu PVLH24 ( Prominentní vrcholy Lužických hor) uplynuly téměř dva roky a od té doby se sem rádi vracíme. Já ji absolvoval už čtyřikrát. Sonička mi tam jednou dělala support a jednou si zaběhla polovinu. Teď nás zakladatel Martin Bláha pozval na sraz klubu. A sešla se tu více než polovina členů i česká ultramaratonská špička.
Co to fenomém PVLH24 je?
Osobní ultra výzva, která se běhá od roku 2017, kdy je cílem do 24 hodin zvládnout okruh (daný pouze vrcholky hor vyšších než 100 metrů) v Lužických horách. Záleží jen na běžci, jakou trasu si zvolí. Pouze musí startovat a končit na stejném místě. Okruh spojuje 18 vrcholů na cca 100 kilometrech s převýšením větším než 4500 metrů. Tuto výzvu chtělo zdolat už 220 běžců, podařilo se to 184 z nich.
Na srazu
Na místo dorážíme na poslední chvíli, už je tady připravena většina členů klubu. Sotva se stačíme pozdravit a vyrážíme na konverzační proběhnutí. Martin Bláha týden po Trans Grand Canarii tvrdí, že bude skupinku brzdit. Snažil se o to, jen co je pravda. I když jsme si zvládli přerývavě povídat, celá skupina se během prvních kilometrů pěkně protáhla. Naštěstí přišlo i na fotopoint a opět jsme se spojili. Vidět ten dlouhý had běžců bylo úchvatné. Dorazilo jich okolo osmdesáti a někteří nepřišli sami. Bylo tu tedy jen o něco méně než polovina ze 180 členů klubu, absolventů PVLH24.
Pohodovou část necháváme za sebou a stoupáme prudce vzhůru po sněhu a ledu přímo na Hvozd. Trošku Soničce utíkám, ale na rozcestí mezi rozhlednou a vrcholem si na ni pěkně počkám. Na vrcholu pak povinné foto a rychle dolů. No rychle, díky ledu na kamenech to je trošku krkolomné, a tak se jí snažím pomoct, co to jde. Jak víme, led a kluzký sníh nejsou její velcí přátelé.
Opět se nám skupina pěkně protahuje a dobíháme na další fotopoint. Do cíle zbývá kousek a my se rozdělujeme: jedna skupinka běží přímo a druhá ještě s malým výletem na Jánské kameny. Sonička mi utekla, a tak jdu s pár dalšími ke „Kamenům“. Odtud už po zelené, jak mi radí František Chlouba, který to tu přece skvěle zná. Jenže pod kopcem se dívám do mapy a farma, kde je sraz, je na druhou stranu, než běží František. Volám na něj a on: „Ne, ne po zelené, pojď! Já to otáčím a běžím podle sebe. Dva kilometry a jsem v cíli, kde už čeká Sonička.
Další část setkání se nese v duchu krátkého fundovaného moderování Martina Bláhy, za zdatné asistence novináře a běžce Miloše Čermáka. Pak už jsme se mohli pustit do volné zábavy. Vlastně ještě předtím byla krátká improvizovaná autogramiáda 12Honzy a jeho knihy Cestou Orla.
Jen málokdy máte možnost potkat se na jednom místě tolika esy českého ultratrailu včetně Lenky Berrouche, Petra Válka a Radka Brunnera nebo zmíněného Honzy Hanouska, známého pod přezdívkou 12Honza, který má jediný u nás ultratrailový Grandslam – tedy všechny největší americké stomílovky. Jenže každý z přítomných více než 80 běžců byl něčím zajímavý a každý přispěl svou troškou ke skvělé náladě.
Takže za rok zase na srazu PVLH24 nebo někde na trase. Pokud budete chtít podobnou atmosféru zažít i někde jinde, protože je pro vás 100 km moc, zkuste se přihlásit na krásný, tradiční ultra závod Lužické sedmistovky, který od letoška Martin Bláha přebírá a tam určitě ve dvou závodních dnech určitě potkáte tuhle pestrou a zábavnou partu a užijete si i krásu Lužických hor, které my dva tak milujeme a rádi se sem vracíme.
