Závodů je spousta. Některé jsou hlavně o výkonu, ale pak jsou tu ty, na které se jen tak dlouho nezapomene – jsou totiž o zážitku a také o unikátní trase. Právě takový byl první ročník Prostě běž – Poznej město jinak, který vedl místy, kudy si tak často nezaběháte a u kterého i nám (starým závodním harcovníkům) padla brada, jak hezký byl.
V zahraničí je koncept urban trailů známý – běžíte místy, kde poznáváte města zase z jiné strany a po trase sbíráte krásné výhledy i zajímavé body. A proč nepoznat také část Prahy, kde žil legendární běžec Emil Zátopek a kde je toho tolik co vidět? Troja totiž není jen o známé zoologické zahradě, ale k vidění ( i při běhu) je toho tady spousta.
Už dopředu jsme byli z informací o závodu zvědaví, co nás bude čekat. Věděli jsme, že od vodáckého kanálu poběžíme do Botanické zahrady, přes vinice a do zahrad Trojského zámku. Měsíc před závodem nás čekal výběh, který nás v dobrém hodně překvapil. Hezky do kopce lesem, užít si trailíky (no nebyl to úplně dobrý nápad vzít si silniční boty) a také výhledy. Rozkvetlá Botanická zahrada nás přivítala jarními barvami rozkvetlých stromů a u vinice Svaté Kláry se nám otevřely rozhledy na Trojský zámek. Ani tady nechybělo proběhnutí, stejně jako v labyrintu, který tu v zahradách je. Byli jsme prostě okouzlení a i přestože trasa není dlouhá ( nebylo to ani 8 kilometrů) nabídla nám toho spoustu.
V den D jsme věděli, že se tedy můžeme nejen těšit na krásný závod, přehlídku nejnovějších kolekcí outdoorových a sportovních značek, ale že se třeba můžeme projet na kajaku, dát si skvělou běžeckou snídani a vyběhnout ve startovní vlně, která nám bude vyhovovat.
Soňa a její zážitky
Jestli někde utíká čas raketovou rychlostí, tak přesně tomu tak bylo tady. Pozdravit se s kamarády, dát si něco dobrého a sdílet na sítích závodu všechny ty zajímavé okamžiky, včetně netradiční přehlídky – ta mě fakt tak bavila, že jsem si ji střihla ještě jednou, abych si vše mohla prohlédnout. Sportovní novinky mě zajímají a razím teorii, že když dobře vypadáte, tak pak podáváte i lepší výkony.
Vším jsem byla tak zaujatá, že jsem málem nestihla poslední startovní vlnu. I když byly tropy a já byla totálně promočená, užila jsem si trasu ještě více, než když jsem ji testovala. Věděla jsem, kde se můžu „kochat“ a kde raději dávat pozor pod nohy. Mám ráda, když na závodě všechno šlape a tady to šlapalo jako hodinky.
Trasa očima Michala:
Protože jsem se těšil na módní přehlídku, postavil jsme se na start až s vlnou v 10 hodin.
Vyrazili jsme svižně podél Vltavy k Trojské lávce, kde přišel na řadu první a vlastně jediný, ale opravdu výživný kopec. Nejprve po asfaltu, ale už po chvíli jsme vběhli do lesa a stoupali krásnou pěšinkou. Skoro jako bychom ani nebyli ve městě. Běžec, který se mou na začátku držel tempo, najednou v půlce kopce zpomaluje a ulevuje si: „Že je tu kopec, jsem věděl, ale toto jsem nečekal!“ trošku ho popoháním, ale věnuji se hlavně sobě. Konečně jsme nahoře. Jenže tady přichází pecka horkého vzduchu. Sluníčko je vysoko a po náročném kopci to horko pálí dvojnásob.
Naštěstí je to nejhorší za námi. Další metry nad Botanickou zahradou jsou pohodové, ale už se těším na občerstvovačku. Výhoda startu ve vlnách je, že stále někoho přebíhám a můžu povzbuzovat. Fandím několika běžcům, a tak mi chvíle, než se k ní dostanu, uteče jako nic.
Konečně Botanická. Na občerstvovačce doplňuji vodu a rychle dolů. Snažím se vnímat tu krásu kolem i ty úžasné výhledy. Zároveň živě komentuji trasu pro Instagram závodu.
Malé nahlédnutí do Japonské zahrady, pak vyhlídka u Svaté Kláry. Ochutnávku místního vína raději vynechávám a pokračuji v seběhu k Trojskému zámku. Tady už běžců z minulých vln přibývá. Jsou tu i rodiče s dětmi, které seběh hodně baví.
Zámeček a hlavně bludiště. Probíháme ho naštěstí značenou trasou. Jinak by se tady běžci hromadili. Cestou se vzájemně hecujeme s několika dalšími běžci a už jsme ven ze zámecké zahrady.
ůRychlý přeběh po protipovodňové hrázi a sprint do cíle. Paráda. Skoro osm kilometrl, s náročným stoupáním přesto běh, který zvládne každý a každý si ho může užít. V nedělním parnu to bylo výživné. Ještě, že si můžu zajít vyzkoušet některou z loděk, které tady jsou připravené na Vltavu a pořádně se schladit.
Naše resumé:
Praha je nádherná a do míst v Troji se jen tak často nedostaneme, o to víc jsme si závod vychutnali. Výhodou bylo, že si trasu mohl užít jak pokročilý běžec, tak třeba začátečník nebo rodina s dětmi – bylo na každém, zda poběží „na dřen“, pohodově s kocháním se nebo trasu jen půjde. Každý si tu našel svoje a ta spokojenost, ta byla jasná z úsměvů nejenom v cíli. Děkujeme organizátorům ( Davidovi, Míše, oběma Honzům) a všem, kdo se na závodě podíleli za krásný zážitek, stálo to fakt za to!
