Rakousko nikdy nezklame a zvlášť jeho hory. Za poslední tři měsíce jsme se sem vypravili hned několikrát. Do Leogangu, známého (nejenom zimního) střediska v Salcbursku, obklopeném skalnatým masivem Leoganger Steinberge a Kitzbühelskými Alpami jsme se jeli běhat, jezdit na kole i odpočívat. Co tu opravdu stojí vyzkoušet i dělat?
Jak se sem dostat:
Cesta do Leogangu trvá z Prahy asi šest hodin poklidné jízdy autem. My sem jeli přes České Budějovice, Linz a Salzburg. Druhou variantou je jet přes Plzeň, Regensburg, Mnichov a Kufštajn.
Kde se ubytovat:
Leogang je plný nejrůznějších hotelů a penzionů. My vyzkoušeli nádherný wellness hotel Puradies. Jeho název vznikl spojením slov Pure a Paradise a tohle tu prostě sedí. Je situovaný sice kousek od lanovky a od „centra“, ale nabízí plné soukromí – není obehnaný jinými hotely a užijete si tu tak klidu a naprostého spojení s přírodou. Jeho místo – tedy svah, na kterém leží, se prý pyšní přívlastkem nejslunnější v celém Leogangu. Je jedno, ve které části komplexu budete bydlet, protože pohled na hory je tu ze všech stran, navíc vždy máte svůj balkón, takže můžete relaxovat i na pokoji. Hotelový komplex je opravdu veliký – má rozlohu neuvěřitelných 500 000 metrů a od klasických pokojů tu můžete bydlet také v deluxe suitech anebo stylových chaletech. No musíme se přiznat, že pro některé z nás (rozumějte pro Soňu) bylo ze začátku se dostat na pokoj skoro bojovkou. Systém schodů a chodeb není úplně pro ty, co nemají orientační smysl, právě snadný. Výhodou však bylo, že chodby tady slouží jako galerie, takže pokud se ztratíte, můžete při přemýšlení, jak najít cestu, také obdivovat umělecká díla. Určitě tu proto nejde ani vynechat drink v Baru & Lounge Freiraum, který byl oceněný v kategorii Interior Architecture iF Design Award 2017. Je evropským unikátem, protože má délku 40 metrů a byl ručně sestavený a vyfrézovaný z 16 000 dubových kostek. To vše od barového pultu po sedací soupravy včetně točitého schodiště. No a byl tu taky kus naší vlasti, protože tento bar osvětlují designová světla české značky Bommy a byla to fakt nádhera.
Kde si odpočinout:
Oba moc rádi relaxujeme a při našem hektickém životním stylu vždy načerpáváme síly v různých wellness. Vyzkoušeli jsme jich už spousty, a to zejména Soňa, jako beauty redaktorka jich otestovala po celém světě desítky. Jenže tady nám spadla brada. Uprostře komplexu je nádherné biotopové venkovní jezírko, které leží na alpské horské louce. Když v jezírku plavete, máte hory jako na dlani. Byl to tak nádherný pohled, že jsme skoro zapomněli z jezírka vylézt. Nastěstí je tu plno lehátek, ze kterých se hory dají velmi příjemně dále pozorovat. Když byly chladnější dny nebo večer, šli jsme do vnitřních prostor wellness Innere Mitte. Čtyři sauny tu nejsou jen tak ledajaké. Jsou prosklené a panoramatické, z voňavého smrkového dřeva, takže opět pozorujete hory. Vůbec nevadí, že tu jste „v rouše Evině nebo Adamově“, protože sauny jsou situované tak, aby do nich nebylo vidět. Fantastické tu byly také sypané čaje, které se skvěle hodily do relaxační zóny s dřevěnými lehátky a nebesy, které přímo lákaly dát si tu šlofíčka.
Kde běhat
Míst na běhání je spousta. Kdo nemá rád kopce, může opatrně běžet po cyklostezce, která je rovinatá, ale musíte dávat pozor na cyklisty. Nádheru kopců ale ocení vyznavači trialového běhání, jako jsme my. Místo, abychom jeli nahoru lanovkou, jsme se tu vypravili na horu Asitz po svých. Pozor si ale dávajte na bikerské trasy, lesy jsou tady jimi prošpikované a takový střet s kolem plné rychlosti, tak to nikdo nechce, nemusíte se ale bát, trasy jsou dobře značené a až na vyjímky od cest pro pěší oddělené. Lze si to naplánovat jako výlet, protože jednak můžete navštívit park smyslů – Sinne-Erlebnispark, kde jsou různé stezky na prolézání, dívání i ohmatání, ale také se dostanete k jezeru. Tady jsme měli malou „hádku“, protože se blížila bouře, ale po zdolaným 700 výškových metrech tady Soňa za každou cenu chtěla fotku. Dolů jsme to pak prášili tak, že nám až hořely podrážky bot a nebýt hodného pána s autem z bikeparku, který nás poslední tři kilometry do Leogangu vzal s sebou, asi bychom se bouřce na pláních nevyhnuli, což bývá i hodně nebezpečné.
Kde jezdit na silničce a biku
Leogang je proslulým střediskem pro bikery, ale je to jedno z mála míst kde si můžete přivést čtyři kola a všechny využijete na maximum.
Sjezdové kolo a endurance mountain bike – pro ty je tady 80 kilometrů tratí, na kterých se vyřádíte jak na sjezdových speciálech, ty se tady dají i půjčit. Stejně tak si tady přijdou na své milovníci endurance klidně na krásné world cupové trati. Nadchlo mě, že místní Bikepark, který je zároveň největší v Rakousku, se jmenuje stejně jako mé kolo – Epic.
Silniční kolo a gravel – litoval jsem, že jsem si nevzal také silničku. Jsou tady nádherné trasy třeba směrem na Hochflitzen, cyklostezky pro silniční kola, ale také pro gravely vedou překrásnými místy, vezmou vás na těžká stoupání i dlouhé rovinky podél řeky.
V oblasti se cyklistické turistice v létě věnují stejně, jako té lyžařské v zimě, a tak je tady cyklista vítán a má k dispozici ten nejlepší servis.
Co tady jíst:
V rakouských hotelích bývá strava většinou celodenní. Od skvělé snídaně založené na regionálních produktech nás tu čekala také vynikající čtyřchodová večeře. Přes den od dvou začíná malý brunch, kde si můžete dát polévku, salát nebo některý z vynikajících zákusků. Skvělý tu byl ale kurz vaření s vyhlášeným šéfkuchařem Albertem Dschulniggem – oceněným hned v několika prestižních průvodcích včetně Gault&Millau (konkurence Michellina) , který tu naučil Michala v peci péct pizzu. A že mu to šlo!
Jestli hledáte nádhernou přírodu, klidné místo pro odpočinek, běžeckou regeneraci ale i pro zajímavé sportovní aktivity, pak toto místo určitě doporučujeme. Více informací najdete na zde.
