Dát si po velmi fyzicky náročné sobotě další závod byla trochu „zabijárna“. To jsme věděli oba, jenže pozvání na akci od naší oblíbené sportovní značky Puma jsme oba prostě nedokázali odolat. Jak tohle jen mohlo dopadnout?
Michal měl za sebou cyklo závod – Pražskou 50 a Soňa 26ti kilometrový long run i s intevaly, takže jsme pak byli hotoví. Samozřejmě víme, že po takové sobotě by měl v neděli následovat lehký a krátký regenerační běh nebo procházka.
Michal:
I když nám nabízeli běžet celý půlmaraton, byl jsem rád za rozhodnutí běžet štafetu. Mám úplně ztuhlé nohy. Při čekání se je snažím rozmasírovat, jenže to nejde, prostě nic nepomáhá. Co naplat, prostě se rozběhnu a ono se to nějak vyvrbí.
Čas si krátím povzbuzováním ostatních běžců, kteří kolem nás po půl hodině začali probíhat. Sonička měla po nedělním longrunu a tak pojala svoji část jako rege běh. I tak dorazila v pěkném čase. Rychlý polibek a vybíhám. Začínám zvolna, ale seběh mě rozhýbává. Kupodivu tuhé nohy najednou jako by zapomněly na včerejší kolo a že mají být tuhé jako kámen. Najednou se začaly samy hýbat, zakopávat a zvyšovat tempo. Následný kopec zkracuji krok a držím tempo kroků. Přebíhám jednoho běžce za druhým. Snažím se je při tom povzbuzovat. První kilometry točíme v borském parku, navíc se zlepšilo počasí, ani horko ani zima. V takovém prostředí a počasí se to běží samo. I když bych měl cítit pomalu stoupající únavu, nic takového se neděje, ještě trochu zrychluji. Běžíme stále nahoru dolů, ale vůbec mi to nevadí. Nezpomaluje mě to, na silnici mám přitom nejraději rovinu, ale tady prostě běžím a užívám si, jak předbíhám běžce, povzbuzuji je, kamarády plácám po zádech.
Prvních pět kilometrů. Konečně kontroluji hodinky a nestačím se divit. Mohl bych stihnout těch svých skoro 11 km pod 50 minut. Tak jo, jde se na to.
Teď už neběžím jen tak, už si počítám, strojové tempo. Krok, krok, krok, zautomatizuji běh, a ještě více začínám fandit ostatním. Už se blížím na náměstí, cítím se jako bych sotva vyběhl. Jak by to asi vypadalo, kdybych běžel půlmaraton? Cítil bych se při běhu stejně? Mohl bych tohle tempo držet ještě jednou tak dlouho? Nevím? Tak zrychluji, jen maličko. Poslední kilometr centrem města. Trochu poprchává, ale mé karbonky Puma i na kostkách drží jako přibité a ani v zatáčkách nepodkluzují. Náměstí, obíhám kostel, tak ještě předběhnout pár běžců. Ještě přidat a cíl. Dostávám medaili. Mám pocit, že dneska si ji zasloužím, dostávám jednu i pro Soničku. Ta mě už vítá v cíli. Věším ji medaili na krk.
Soňa
Trénink na Londýn je daný. Včera jsem měla v tréninkovém plánu long run. Některé dlouhé běhy jdou jako másle, takové to bylo týden na závodě Běh Poodřím, ale včera jsem musela trochu zatnout zuby, abych plán od trenéra dodržela. Věděla jsem, že pokud dneska chci běžet štafetu, musím opravdu velmi, velmi zlehka, i tak by měl být tento běh poloviční. Naštěstí zajímavá trasa zaměstnává hlavu a my se ocitáme v areálu Škodovky, kde jsou opravdu dlouhé a táhlé přeběhy. Dávám si sluchátka na plné obrátky, protože okolo mě někteří běžci asi jedou „přes svůj limit“ a to hekání jde někdy fakt až moc slyšet. Ano, na tyto zvuky já jsem vysazená a klidně to přiznávám, ať si kdo říká co chce.
Samozřejmě pomalé tempo v závodě není můj styl, ale dnes vím, že když to přepísknu, budu úplně hotová, a tak se krotím. Trať se mi moc líbí, poznávám nová místa. Počasí je jako na houpačce a nevím, zda si mám bundu sundávat nebo si ji nechat. Chvílemi je mi vedro a chvílemi zase zima. Hodinky ukazují desátý kilometr, takže vím, že brzy bude předávka. Vidím věznici na Borech a s Míšou si předáváme štafetu. Jdu do autobusu, který mě zaveze zpátky na náměstí. Jenže najednou vím, že je něco špatně – rozdvojuje se mi vidění a to je předzvěst migrény (s aurou). Není se čemu divit, tělo mi dává jasně najevo, že jsem ho dneska měla nechat odpočívat. Dávám mu zapravdu, ale naštěstí to brzy přejde.
V cíli fandím Míšovi, běží jako by se ani nechumelilo. Potkáváme známé, stavujeme se do Puma stánků. Naše oblíbené značka je tu téměř všude a my jsme rádi, že tu potkáváme i její tým.
A naše resumé?
Škoda Fit plzeňský půlmaraton byl hezký a perfektně organizovaný závod. Zajímavá, originální trať, kde jsou kromě rovinek také kopečky a seběhy. Skvělé byly i dvoučlenné a čtyřčlenné štafety. Jestli to příští rok půjde, zaběhneme si celou půlku. A poučení? Poslouchej svoje tělo, když ti dává signály, kterým sám dobře rozumíš!
