Běhání má dělat radost, ne zbytečně drásat nervy. Jasně, že všichni jsme začínali, ale když toto víte, půjde vám to snadněji. Souhlasíte?
Vypadám u toho naprosto směšně
Utkvělou představou těch, kteří to zkouší běhat poprvé nebo se k němu vracejí po nějakém čase je, že všichni nemají nic jiného na práci a jen zrovna koukat, jak vám to jde a hodnotit jak u toho vypadáte – že se vám všechno třese ( a nejsou to svaly), že máte úplně špatný styl a že to ani nevypadá jako běh. Tak to je omyl. Tak zaprvé, každý má svých starostí dost, jiní běžci se věnují spíš sami sobě.
Řešení:
Za všechno může vaše hlava. Zkuste ji vypnout tak, že budete běhat ve skupině běžců, kteří jsou na stejné úrovni jako vy. Budou mít možné stejné obavy, ale v týmu se to lépe táhne, budete se bavit a zapomenete na to se pozorovat nebo rentgenovat okolí, jestli hodnotí vás. Ve skupině se lépe „schováte“ a pokud půjdete běhat za tmy, tak opravdu nic nebude vidět. Až získáte trochu jistoty a tělo si na běh zvykne, nebudete už tyto myšlenky určitě nikdy mít. Naopak budete hrdí na to, že běháte a jaké pokroky jste udělali. S běháním totiž roste také sebedůvěra.
Musím běžet v kuse
Kdo řekl, že první běhy musí být dlouhé a rychlé? Tělo, které není na běh zvyklé, nemůžete hned „natvrdo“ hodit do vody a nechat ho plavat. Sice se asi neutopí, ale bude pak vyčerpané, druhý den vás budou všechny svaly bolet a nebude se vám do toho chtít znovu.
Řešení:
Na všechno jděte pomalu a postupně. Nechtějte všechno hned. Tempo by mělo být ze začátku pomalé. To správné se pozná podle toho, že při běhu můžete mluvit nebo si zpívat a nebudete se zajíkat. Říká se tomu „mluvící“ tempo a vůbec není na škodu prokládat běh s chůzí. Kdykoliv budete popadat dech nebo vás bude píchat v boku, přejděte do chůze a pak se zase rozběhnete – ale zase žádné sprinty, ale pomalý pohodový běh. Tělo si tak na běhání bude více a více zvykat a uvidíte, že brzy přidáte na rychlosti a na délce běhu. Začátečnické pokroky jsou totiž ty nejrychlejší a největší, a to je velká motivace.
Když nebudu běhat každý den, nemá to pak cenu
Rady některých kamarádů nebo snaha zlepšit se co nejdříve může vést k představě, že musíte běhat každý den. Jenže to může vést ke zraněním a tělo nestačí regenerovat. Zlepšování tak paradoxně přichází pomaleji nebo někdy dokonce vůbec.
Řešení:
I odpočinek je součástí tréninku. Běhat každý den není dobrý nápad. Ano, někteří běžci to tak dělají, ale i oni začínali pomalu a většinou střídají krátké vzdálenosti s delšími. Pro většinu ostatních je ale lepší běhat v týdnu jen 3-5 dní a střídat dny běhu s dny odpočinku. Také samotné běhu by měly střídat vzdálenosti a intenzity. I když je zima a je lepší nabírat objemy, úplně se vzdávat několika rychlejších úseků také není dobře. Do volných dní zařazujte cvičení, plavání, běžky nebo skialpy.