Originální charitativní závod, který startuje už desátým rokem každou první květnovou neděli po celém světě, ve stejný čas a jehož 100% výtěžek ze startovné putuje na výzkum poranění míchy, jsme letos běželi už posedmé. Po Bratislavě, Mnichově, Vídni a bězích jen s aplikací jsme poprvé vyrazili na organizovaný app run do pražské Stromovky. Padly osobní rekordy nebo ne?
Dneska vám o závodě povypráví Soňa:
Stromovku znám jako svoje boty. Je to jedno z míst, kde od začátku svého běhání nejčastěji trénuji s trenérem ve skupině Jdu běhat. Připadá mi, že tu znám „každý kámen“ a na rovinkách cítím tu bolest a pot z intervalů. Jenže ona je fakt krásná a běhá se tu dobře.
Organizovaný app run – co to bude? Říkala jsem si. Start blízko pavilonu s Maroldovou bitvou u Lipan. Jako na běžném závodě dostáváme čísla, k tomu krásná trička WFL. Míša mi nastavuje telefon s aplikací a také mi do sluchátek pouští hudbu. Přece jenom u takových běhů potřebuji zabavit hlavu. Zdravíme se s kamarády – Péťou ze Slovenska, Lukym z našich výběhů, s Marečkem Jiskrou a čas do startu utíká. Ve sluchátkách začíná odpočítávání a start! Běžíme kolečkem Stromovkou až ke Šlechtovce a zpátky ke startu. Okruh má asi 1,6 km, ale představa, že to tu kroužím stále do kola, tak to nebylo nic pro mne. Znám tady cestičky, takže jsem si kroužila nejvíce po měkčích štěrkových, kde nikdo nebyl a pak se i po napití na občerstvovačce, která byla na startu/v cíli vydala po Trójské lávce k Trojskému kanálu na vodní slalom k Trójskému mostu zase do Stromovky.
No a co aplikace? Prostě pecka – vtipná, říkala mi informace o kilometrech, zajímavé byly vstupy z jiných koutů světa i dojemné příběhy mladých lidí, kteří si poranili páteř a nyní jsou na vozíčku, ale bojují. A právě pro ty všechny jsme běželi.
Jenže moje hodinky se nějak zbláznily a i když mi aplikace říkala, že jsem uběhla 12 kilometrů, já na nich měla něco přes pět. Asi se přes stromy v parku chytila pozdě GPS. Michal mi přitom radil ať si vezmu nový model, který to zvládá lépe. Na rychlost jsem nekoukala, běžela jsem podle pocitu, ale ne na krev. Pravidelně jsem jedla, pila jsem a jednou jsem si musela odskočit.
Když catcher car hlásil, že je jen dva kilometry ode mě, věděla jsem, že teď už jde do tuhého, to už jsem přepnula na autopilota a kroužila jeden okruh za druhým, až mě virtuální auto dohnalo. Dala jsem 18,5 km, což není můj rekord. Ten je z Vídně 23 km. Ale i tak jsem byla ráda. Upřímně, když to není reálný závod, nejsem tak schopná se kousnout a dát do toho vše. Ale skvěle jsem si to užila!
V cíli dostávám krásnou medaili, blahopřeju s kamarády a jdu povzbuzovat Míšu. A jak dopadl ten? I s puchýři na chodidlech, které měl z chození v plátěnkách a také s pohnutými zády, to když na Vapiano výběhu na Náplavce rozezváněl památečný zvon 9801, který měl téměř 10 tun tak uběhl 29 kilometrů. Zachránil ho naštěstí ale po závodě Honza, který vede Rozběháme Česko a který mu, i když už málem měl zabalený masérský stůl, dal během několika desítek minut zase do kupy. Až druhý den zjistil, že doběhl v Praze v Top 10 a ve své kategorii vyhrál.
A naše resumé?
Aplikace je opravdu zábavná, vtipná a dobře se sní běží. Moderátor se střídá s lidmi ze všech koutů světa – ať už běžci nebo sportovci s poraněnou míchou, tak také s hlasem virtuálního auta. Organizovaný app ran ve Stromovce skvělý, za 15 Euro bylo v ceně tričko, medaile, značený okruh i občerstvení. Moc nás to bavilo. Tak příští rok zase určitě poběžíme pro ty, kteří nemohou, aby díky výzkumu brzy zase mohli.
