Ultra-Trail du Mont-Blanc – nebo-li UTMB. Čtyři písmena, při kterých se zvyšuje tep nejednomu trialovému běžci. Je to meta, je to cíl. Tento legendární závod si chce zaběhnout každý, kdo miluje hory, převýšení a dlouhé vzdálenosti. Nám se to nyní splnilo v rámci fantastického běžeckého kempu Trailcamps. Zvládne to opravdu každý? Stojí to fakt za to? Jaké to bylo spát ve stanu, když počasí stávkovalo? Zde jsou naše zážitky!
Minulý rok jsme se s Honzou Dušánkem – šéfem závodů na Ještědu a trialových kempů vydali do italské Cortiny, kde jsme si proběhli trasu Lavaredo ultra trail a byli jsme úplně uchvácení. Ano, není to nic úplně snadného, běžet několik dnů za sebou v horách spousty kilometrů a zdolávat vysoké převýšení, jenže ty scenérie, skvěle připravený program a vše do sebe zapadalo tak, že jsme si řekli, že letos to Francie a UTMB kemp jistí. Deset intenzivních dní a pět etap – 170 km a převýšení okolo 10 000 metrů.
Program byl nabitý:
Ne – Start TRAILCAMPS UTMB
1. etapa – Chamonix – Les Contamines (34km /↑1610m /↓1470m) – 34.km UTMB
Po – Královská etapa
2. etapa – Les Contamines – Courmayeur (48km /↑3130m /↓3100m) – 82.km UTMB
Út – Z Itálie do Švýcarska
3. etapa – Courmayeur – La Fouly (31km /↑2310m /↓1900m) – 113.km UTMB
St – Švýcarská etapa
4. etapa – La Fouly – Forclaz (28km /↑1330m /↓1400m) – 141.km UTMB
Čt – Sladký finish
5. etapa – Forclaz – Chamonix (31km /↑2130m /↓2620m) – 172.km UTMB
Soňa
Odjezd z ČR na kemp byl v pátek večer a jeli jsme mini busem přes noc. Léto bylo v plném proudu, jenže jakmile jsme však dojeli na místo, do Chamonix a do kempu Mer de Glace, začalo se počasí měnit. Tak tak jsme stihli postavit stany a zázemí, když začalo pršet. Nejprve pokrapovalo, pak začalo pořádně lít. Předpověď nebyla vůbec růžová – bude intenzivně pršet několik dní. Nepromokavé boty, kalhoty proti dešti a bundy s vysokým vodním sloupcem byly od té chvíle neustále potřeba. Zdálo se to jako zlý sen, ale prostě když to tak je, tak se nedá nic dělat a zvládnout se dá vše. Když je fajn parta, jste v hezkém prostředí a je o vás skvěle postaráno, tak i tyto podmínky jsou snesitelné.
Je neděle ráno. Kuchař Petr nám chystá vynikající kaši a připravujeme si i svačinky na trasu. Servis je tady vynikající, u když podmínky jsou docela náročné. Leje a leje.
Busík nás veze do nedalekého Chamonix, kde startuje první etapa. Závod se teprve chystá a tak opravdu reálně vyrážíme od startovní brány. Je ale docela teplo, takže stačí jen kraťasy a nepromokavá bunda, naštěstí při běhu se pak počasí umoudřuje. Běží se krásně. Trasy jsou běhatelné a příroda, napitá deštěm je svěží a voňavá. Míša je s první, rychlou skupinkou, já jsem v té střední. S partami to ubíhá rychle a neustále je na co koukat.
Po doběhu první etapy únava je, ale ne tak velká, jako loni v Itálii. Čekáme na poslední skupinu a pak už jen do kempu, dát se skvělou a vyváženou večeři ( jak to ten Petr v té polní kuchyni dokáže tak skvěle uvařit v těchto podmínkách?), říct si program na další den a jít spát. Jenže déšť neustává a tak se program mění – další den se nepřesouváme se stany jinam a druhá, nejdelší Královská etapa je zrušená, jelikož počasí má být šílené – sněží, je pod nulou a bylo by to nebezpečné.
Je to sice pro některé zklamání, ale rozhodnutí šéfa kempu Honzy je správné. Další den se Míša jde s kluky proběhnout k jezeru a všude je sníh. My holky volíme oddych – jdeme do sauny a bazénu v Chamonix. Stále leje. Nepromokavé boty jen silou vůle se snaží být ještě voděvzdorné, naštěstí v teple a suchu bazénu rychle vyschnou. My se tu pořádně ohřejeme, přece jenom v kempu je nám zima a všechno je mokré a vlhké.
Další dny kvůli počasí zůstáváme stále v jednom kempu, ale dojíždíme na další etapy. Třetí etapa nás provede několika ročními obdobími, na vrcholcích i zimou, když se prodíráme sněhem. Jenže tahle parta, to je prostě skvělé běhání. Běží se dobře a čekáme na sebe. Největší radost ze sněhu má Míša, ten si ho přímo užívá, zatímco já raději vytahuji nesmeky.
Nejkrásnější je ale poslední etapa, je přesně taková, jako na fotkách z UTMB. Nejprve nás čeká velmi prudké stoupání, ale jakmile se dostaneme k druhému, Tete aux Vents (2140m), tak výhledy na hory jsou dechberpucí. Vidíme i kamzíky a užíváme si to. Závěrečný seběh do Chamonix si užíváme a běžíme i se závodníky. Těm samozřejmě dáváme na trati přednost a fandíme jim. Atmosféra je tady opravdu neskutečná, že víme, že tady chceme běžet reálný závod.
U kostela nás čekají medaile ( ano, i na kempu je člověk dostane), šampaňské a skvělé jídlo. Jsme šťastní a vychutnáváme si atmosféru a konečně i krásné slunečné počasí. Tak tohle stálo za to.
Proč na Trailcamps kemp jet?
- Vše máte dopředu naplánované a zařízené
- Při běhu jsou s vámi průvodci
- Skvělá, vyvážená polopenze
- Protahování a kompenzační cvičení před etapami a po nich
- Služby profi fyzioterapeuta
- Výborně se tu piluje technika
- Poznáte nová, krásná místa se super partou
Michal
Spaní ve stanu nebo pod širákem – to je moje. Jakmile jsem v horách, spím mnohem lépe a tak jsem se na kemp UTMB by TrailCamps opravdu pořádně těšil. 170 kilometrů v pěti etapách – to je zkrátka něco co se prostě nedá vynechat.
Už samotný příjezd do Chamonix přes Col de la Forclaz byl zážitek. Podobalo se to příletu letadlem. Stoupání po klikatící se silničce zkrátka dávalo tušit, co nás tu čeká. Bohužel nás také přivítal déšť. Jenže komu to vadí. Jsme v horách, tak zapomínám na déšť a těším se na běh.
První den a prvních 34 kilometrů. Hezky svižný začátek. Vybíháme již připravenou startovní bránou „Velkého cirkusu“ UTMB. Fandí nám stovky lidí a všichni se na nás usmívají. Běžím v první skupině. Příjemné tempo a spousta legrace. To je naše až k prvnímu stoupání. V něm si užíváme různých vtípku našeho ambasadora Vlastíka. Nakonec stoupání završujeme sprintem na horskou prémii.
Rychlá fotka a hned zase seběh protože se všichni těšíme na kafíčko. V restauraci strávíme skoro hodinu. Nikomu se od kafíčka nechce. Jenže před námi je ještě dlouhá cesta. Opět vtipkujeme a zbytek trasy uteče jako nic. V cíli etapy nás už čeká busík a naši řidiči Martin a Standa pro nás připravili luxusní občerstvovačku.
Druhý den, místo druhé etapy, která by v dešti a sněhu nebyla bezpečná, volíme s Vlastíkem a Tomášem náhradní program: výběh na Lac Blanc tam a zpět. Téměř 20 km a 1300metrů výškových. Tady si dáváme kafe na refugi a stavíme prvního letošního sněhuláka. Zbytek dne využíváme k návštěvě Chamonix, procházení závodního expa a setkání s přáteli z Rumunska a z Chorvatska.
Třetí etapa. Přeběh Col Ferret. Nejvyšší stoupání celé trasy. Počasí se pomalu lepší, ale výběh z Courmayeur provází zataženo a předpověď hrozí deštěm. Ten se nám ale vyhýbá. Stoupáme vysoko nad Courmayeur, dokonce chvílemi vidíme i blankytnou oblohu a Mt. Blanc se nám sice stále skrývá za mraky. Přesto jeho masiv vnímáme stále kolem sebe. Další stoupání, dávám dokonce rozhovor pro dokument o trase Tour de mont Blanc, po které se závod UTMB běží. Postupně se blížíme k hranici 2200 metrů, od ní už je na zemi trvalá sněhová pokrývka. Tady už to není legrace, přesto potkáváme několik turistů v naprosto nevhodné obuvi. Já si to ale užívím. Neklouže mi to a pobíhám si po sněhu jako utržený z řetězu. Col Ferret! Škoda že nic nevidíme, jen vítr dává najevo, že teď už nás nechrání žádné kopce. Rychlá fotka a hurá po sněhu dolů do cíle etapu v La Fouly. Tady už je opět občerstvovačka. Tentokrát i s velkým jídlem úžasným těstovinovým salátem.
Na čtvrtou etapu jsem se těšil extrémně: 10 km seběh, sice technický, ale krásný až pod Champex-Lac, jenže těch pár kilometrů nahoru mi trvalo více, než ten seběh dolů. Nevadí. Čeká tady opět náš busík a tak odkládám zimní výbavu. Teď už nebude potřeba. Trasa tady začíná být doslova magická. Počasí se umoudřilo a každý výhled je jiný, stále nové vrcholky nové pěšinky. Nic není stejné a vše je nádherné. Nevím ani jak ale na Col de la Forclaz se dostávám téměř bez toho abych spotřeboval jakoukoliv energii.
Poseldní etapa představuje přeběh dvou průsmyků. Tady vyrážím bez skupiny a dělám chybu v navigaci. Vydávám se po trati CCC tedy pro 100 km. Nijak moc mi to nevadí, už vím, že se sem vrátím a trasu napravím. Užívám si opravdu ostré stoupání. Na jehož vrchlu mě čeká odměna 10km traverz a seběh s neustálým výhledem na Mt Blanc z části zahalený mraky. Užívám si každý metr. I když jsem nakonec neběžel správnou trasu zážitek je to nezapomenutelný.
Na ostatní nakonec čekám v Chamonix, abychom společně proťali naší cílovou čáru. Aplaus v Chamonix originální medaile Trailcamps a oslava. To vše nás prožito společně s bezva partou úžasného kempu. Moc díky celému týmu. Zážitek, ze kterého budu čerpat další měsíce.
Naše resumé?
Pokud milujete trailové běhání, hory a kopce a máte s tímto nějaké zkušenosti, určitě je kemp ideální pr vás. Nedoporučili bychom ho zažátečníkům – přece jenom jsou tu technické úseky a každý den se běhá nad 30 kilometrů. Proto je lepší začít třeba kempem v Jeseníkách ( který bude už začátekem října) nebo zase na jaře kemp v Rakousku. My si to užili díky skvělé organizaci a servisu a také díky fantastickému týmu. Díky Honzovi, Petrovi, Martinovi, Standovi, Gabče, Davčovi a Vlastíkovi, byli jste naprosto skvělí. Chcete se dozvědět více? Vše najdete na www.trailcamps.cz
