Když se spojí naše velké lásky – hory, cestování a běhání, tak je vždy dokonalé spojení, zvlášť v zahraničí, kde poznáváme rádi nová místa. Jenže tento závod v Salcbursku byl fakt výjimečný a takový servis pro běžce jsem ještě nikde nezažila. Kromě dokonalého závodu nabízel také skvělý doprovodný program: relax v lázních, party, výlet, gastronomický zážitek a mnoho dalšího. Tak tohle mě teda v Rakousku dostalo:
Gasteinské údolí leží v rakouském Salzbursku a městečko Bad Hofgastein bylo nejenom dějištěm zajímavého závodu, který začínal původně jako štafetový, a který tu už šest let pořádá značka adidas Terrex, ale jsou tu také vyhlášené lázně, což každý běžec po náročném závodě ocení. A právě toho tu pořadatelé využili a každý běžec měl v den závodu vstup zdarma do Alpentherme, kde se konala i velká pozávodní party.
Tentokrát jsem si vybrala trasu 30K s převýšením přes 1900 m , protože přece jenom jsem byla týden po trailovém kempu po trase UTMB, kde jsem denně naběhala přes 30 kilometrů a na kvalitní regeneraci, která chce čas, už prostě nebyl prostor. Z Prahy cesta trvala přes šest hodin.
Dorazili jsme už ve čtvrtek, kde jsme jako novináři měli nachystaný program – hned odpoledne jsme na výběhu otestovali žhavou novinku Terrex, která byla jen před několika dny přestavená právě na UTMB ve Chamonix – Agravic Speed Ultra – boty určené pro nejnáročnější ultra závody. Druhý den jsme poznávali místní přírodu ve spojení s lahodnými místními specialitami na lesním brunchi a v rámci iniciativy závodu jsme tu zasadili i sazenice stromků, to aby se tu obnovila poškozená příroda. Každý běžec si tu mohl také ke startovnému zakoupit právě sazenici a nejenom tady v této přírodě běhal, ale také pomohl obnově.
Startovní balíček byl nabitý: plátěný batůžek obsahoval osušku s logem závodu, čelenku ( na kterou bylo možné nechat si nažehlit svoje jméno, skládací kelímek nebo pás na startovní číslo či nálepku na kůži s profilem trati. A to nebylo všechno – každý mohl také do vyhlášených místních lázní Alpentherme, kde bylo také pozávodní jídlo a pití. Na neděli byl přichystaný voucher na lanovku a na tradiční rakouský zákusek – císařský trhanec Kaiserschmarrn. A taky se tu se dalo zdarma cestovat. No prostě pecka.
Třicítka startovala v sobotu brzy ráno. V půl sedmé zazněl výstřel. Naštěstí to z našeho hotelu Österreichischer Hof bylo ke startu co by kamenem dohodil. Běžel se mnou i kamarád Honza ze Světa běhu. Počkali jsme něž vystartuje 45K a mysleli jsme, že se koridor otevře, jenže on se musel celý oběhnout a tak jsme měli co dělat, abychom výstřel stihli. Byli jsme tak už rozběhaní a s jazykem na vestě jsme odstartovali.
Začátek trasy vede lázeňským městem a pak začne stoupat nahoru. Profil třicítky byl pořád nahoru ( stoupání skoro 2000 m) a pak asi 11 km dolů. Nejprve po pastvinách, kdy vylo vidět ranní ospalé městečko. Ze začátku jsem musela šetřit energii, bylo to na mě prostě brzo a potřebovala jsem se probrat. Trasa se z pastvin změnila v lesní a na druhé občerstvovačce se otevřelo překrásné údolí. Nádherný seběh a pak stoupání a traverz po úbočí kopce.
Třetí občerstvovačka a velmi prudká odbočka nahoru až na vrchol lanovky. Slunce už začínalo pálit a já musela nahoru jít nahoru jako stroj. Levá pravá, pomáhám si hůlkami a stoupám. Funím, piju, dodávám energii. Mimochodem občerstvovačky byly fakt pestré – od sladkých buchet, oplatků, po energy smoothie, gely, ovoce, zeleninu, sůl, slané krekry. Já vždy sáhla po banánech a v soli namočených salátových okurkách.
Už jsem viděla vrchol lanovky. Jenže trasa šla dál a už ani ne po cestičce, tady byly potřeba i obě ruce, takže hůlky šly dozadu do pásu a já se šplhala po kamenech nahoru. Bylo to spíš lezení. Nesměla jsem koukat dolů, jinak by se mi zatočila hlava. Běžec přede mnou mě pustil před sebe a tak jsem musela hledat fáborky, které označovaly trasu. Uf! Ještě kousek a jsem na vrcholku u kříže. Dobrovolník mi fandí a fotí mě a běží se dolů.
Jenže trasa je náročná, ale zvládám ji bez hůlek. Suť, kameny, tráva, klikatící se pěšinka. Tady se musím soustředit, ale trénink z trasy UTMB jde znát a jsem si v krocích jistá. Krajina je jako na dlani a je překrásná. Na trati fandí holky z Terrex týmu a to mi dodává energii. Beru si hůlky a je to s nimi lepší. Pak se dostávám do běhatelnějších úseků na pastvinách s koňmi a krávami, posledních cca 8 km je pak jen po štěrkové cestě dolů zpátky do města. Dá to ale zabrat.
Proběhnout městečko a jsem v cíli! Tak to teda byla pecka. Sice třicítka, ale náročná a překrásná. Pak už jen jít do lázní, dát si jídlo, pití, zrelaxovat a počkat pak v cíli na Míšu.
A ta večerní party? Všichni v bazénech a předávání cen bylo v areálu lázní. Tak to byla velká pecka. Co se mi líbilo na závodě nejvíce? Jak trasa, tak místo, tak vše, co měli běžci mimo závod k dispozici. Neskutečně jsem si to užila a příští rok bych zkusila ráda delší trasu. Termín už je daný: 6.-8. září 2024. Chcete vědět více? Vše najdete na www.infinite-trails.com
Velké díky Salzbursku, gastein.com, Adidas Terrex a Infinite Trails za neskutečný zážitek. Díky Míše z Tourma, Liddy, Sonje, Mikemu i Julii. Byli jste prostě úžasní a byla to velká pecka!