Běhat je tak krásné a povznášející. Ale jsou i dny, kdy to vůbec nejde a taky situace, které nám dávají pěkně zabrat. Jaké to jsou?
Soňa
Boj s lenorou
Občas mám pocit, že jsem moc unavená, že je pozdě, že je tma, že dnes není den na běhání a prostě i když k tomu není moc důvod, tak se mi nechce jít ven. Stává se mi to zejména teď v zimě, kdy je velká zima a brzy tma. Takže bych se raději zachumlala do deky a četla si. Jenže když běhání vynechám, jsem ještě unavenější a když jdu, tak nikdy nelituji a cítím se pak skvěle a jsem i nabitá energií.
Co pomáhá:
Hodně mi pomůže, když jdu běhat s někým – s Míšou, kamarády nebo s běžeckou skupinou. Je to domluvené a prostě se jde. Žádné výmluvy a běží se. Jakmile už stojím oblečená před domem, vím, že mám téměř vyhráno.
Boj s rozmary zimního počasí
Sníh mám ráda. Když napadne čerstvý a křupe pod nohama, tak to je nádhera. Když se ale změní v břečku nebo když roztaje a zase zmrzne, a hlavně když je pod ním led, vypadám, jako bych běžela poprvé v životě nebo že se mi chce na záchod. Prostě začnu být opatrná a to není vůbec dobré. Naopak je to ještě nebezpečnější.
Co pomáhá:
Před dvěma lety jsem si pořídila hřebové běžecké boty. Mají zasouvací hřeby a dá se s nimi přeběhnout i po asfaltu. Krásně se „zakousnou“ do ledu a přemrzlého sněhu a já jsem si pak jistější a běhání si vychutnávám se vším všudy.
Boj s přílišným spoléháním se na boty
Běžeckých bot mám spousty a dost si „ujíždím“ na trialových. Prostě bez nich do terénu nejdu. Mají totiž hrubou podrážku se speciálním vzorkem a krásně se dovedou „zakousnout“ do jakéhokoliv terénu. Takže dost na ně spoléhám. Jenže když pak takové boty zapomenu, nebo nečekaně ze silnice přeběhnu do terénu, tak mi „něco“ chybí.
Co pomáhá:
Prostě tolik na terénních botách nelpět, zejména když se nejedná o žádné těžké traily. A zkust si to někdy i v silničkách.
Michal
Boj s povánočním restartem
Konec roku představuje dobu, kdy si dáváme odpočinek od běhání, tréninky omezujeme na minimum a snažíme se dát tělu trochu zaslouženého relaxu. Jenže jak pak znovu začít zase trénovat, když se tělu ( a taky hlavě) nechce?
Co pomáhá:
Začít pomalu. Naštěstí opět začínáme s pravidelnými tréninky v úterý z Brumlovky, a tak si tělo zase pomalu zvykne na pravidelné běhání. Pokud máte stejný problém, najděte si někoho, s kým můžete běhat a kdo vás podpoří.
Boj s kopci a kily
Po Vánocích se objevuje ještě jeden problém – najednou se běhají kopce o dost hůře. Jenže ono se stačí podívat na váhu a je to jasné. Méně tréninku, návštěvy po rodinách a známých a najednou váha ukazuje o pár kilo více.
Co pomáhá:
Není to žádná tragédie, je potřeba si uvědomit, co se stalo a pomalu srovnat stravování, sám v takové chvíli začínám používat Kalorické tabulky, kam si píšu svůj denní příjem jídla a z Garminu se mi propisují mé aktivity. Hlídám si tak správný příjem i výdej a také složení stravy. Nesnažím se o žádné extrémy, ale o mírný deficit příjmu a hlídám si aby mi žádné živiny nechyběly.