Dolní Morava – naše trailové líbánky

Předsvatební stres, zařizování, svatba, práce – poslední týdny byly zkrátka nabité k prasknutí a tak jsme se rozhodli si náš první posvatební víkend prodloužit a vyrazili na svatební cestu do hor.

Volba padla na Dolní Moravu rozkládající se mezi Orlickými horami a Jeseníky na úpatí Králického Sněžníku, která v poslední době prochází obrovským rozvojem. Velkým lákadlem tu jsou v zimě perfektně připravené sjezdovky, běžkařské a skialpové trasy, proti tomu v teplejších měsících je to doslova ráj pro běžecké tréninky a turistiku.

Cestu nám zpříjemnil skvělý svatební dar, zapůjčení Hybridní Toyoty C-HR. Zjišťování jak co funguje, jak jet čistě na elektřinu, jak využít adaptivní tempomat – to byla zábava na celé dvě hodiny cesty. Pravda Sonička se zase tak moc nebavila. Ta si užívala pohodlí a snažila se nevšímat mých průpovídek, jak, co a proč funguje tak, jak funguje. Naštěstí jsme do našeho oblíbeného hotelu Vista s nádherným výhledem na okolní lesy dorazili včas.

Zbytek pátku jsme si už jen užívali ve skvělém hotelovém wellnesu. V bazénu a ve vířivce už pozdě večer nebyl skoro nikdo a skvěle nám tam šlo plánování trasy sobotního výletu. Protože mě trošku trápily dýchací cesty a navíc se připravujeme na Horskou výzvu, zvolil jsem trasu tak, abychom si ji hlavně užili. Zkrátka správný speedhiking – nebo-li rychlostní turistika.

Většinou je u nás větší spáč Sonička, ale v sobotu musela budit ona mě. Hlady už šilhala a já ne a ne vylézt z postele, tady v horách a ve voňavých hotelových peřinách se prostě spalo parádně. Cítil jsem, jak na mě dopadla únava za poslední dva měsíce. Skvělá snídaně mě naštěstí nastartovala, dodala mi energii a my mohli vyrazit.

Začátek trasy stále nahoru

Stoupáme od hotelu Vista po asfaltu, po pár stech metrech uhýbáme do lesa. Nejprve na lesní cestu, poté ale vidím lesní pěšinku a velím: „Tady je stezka, jdeme tudy!“ „Tudy? Já žádnou stezku nevidím…“ Opětuje Sonička. Naštěstí si ještě z dětství pamatuji stopování a pěšinku vidím zřetelně, přivádí nás až téměř pod Stezku v oblacích. Za námi sotva čtyři kilometry a nastoupáno máme pěkných 500 výškových metrů. Nad námi se tyčí stezka – dřevěný propletenec s překrásnou vyhlídkou.

Proč já jsem sem vlastně lezl?

Trpím na závratě, ale ne vždy. Když jsem třeba na skále nebo v letadle, tak problém žádný nemám, ale jakmile se postavím na konstrukci, kterou postavil člověk, najednou mi přijde, že mi všechno padá a já začínám mít závratě. Snažím se to překonávat, a tak jsem vyrazil i na Stezku. Rychle nahoru, prohlédnout si okolí a hurá dolů. Tak tak mě Sonička ještě stačila vyfotit, jak utíkám dolů.

Sami uprostřed přírody

Další cesta nás vede ke Králickému sněžníku. Dost příznačně střídá pevný povrch sníh a led. Pomalu se vytrácejí lidské stopy, výletníky necháváme daleko za sebou. Serpentýny po úbočí Slamníku nabízejí nádherné výhledy, až po jedné zatáčce narážíme na místo, kde už není vidět nic, než krásná příroda bez živáčka. Zastavujeme se a necháváme vše kolem plynout. Na chvíli, jako by se zastavil čas, i vítr na pár okamžiků ustal a my se radujeme z té nádhery, kterou máme jen pro sebe.

Neúprosný čas

Po chvíli se vítr opět zvedl a čas zase začal neúprosně odpočítávat minutu po minutě. Musíme se vrátit. Rozbíháme se stejnou cestou zpět, až ke stezce. Je ještě před sezónou a tak je singletrail pro cyklisty uzavřený. Využíváme toho a vydáváme se perfektně připraveným trailem z kopce dolů. Klopené zatáčky, muldy, skoky – užíváme si to jako malé děti. Dobíháme ke sjezdovce, já se rozhoduji pustit to dolů po sněhu. Sonička si trasu raději protáhne.

Běh po sněhu z prudkého kopce? Skok, skluz, odraz, let, skluz a tak pořád dokola. Parádní tempo a přitom být stále ve střehu, nepolevovat. Mulda a několikametrový skok s následným dlouhým skluzem, uff, málem jsem letěl na obličej, ale ustál jsem to. Jsem dole. Ještě doběhnout naproti Soničce a můžeme na zaslouženou hotelovou večeři. Je tak úžasná, že nevíme, co sníst dříve. Dnes si ale po našem výkonu můžeme dát, co hrdlo ráčí. 

Komu by se chtělo odjíždět

Nedělní vstávání je o chloupek lepší. Rozhodujeme se pro prodloužení odjezdu až na odpoledne a využití zbylého času na saunu a bazén. Máme celý wellness téměř sami pro sebe. Klid a pohoda. Krásně si pročišťuji krk párou a saunou. Škoda že už je čas vrátit se do reality. Nevadí, věříme, že tu nejsme naposled a zase se tu, do kraje malebných hor, vrátíme.

2 komentáře

  1. Akorát ta Dolní Morava není ani omylem v orlických horách.

    1. Author

      Dolní Morava je na pomezí Orlických hor a je tak také ve většině pramenů turisticky regionálně přiřazena. Kam jinam bychom ji měli zařadit? Samotná Dolní Morava není jako celek a turistická oblast součástí pouze masivu Kralického sněžníku, ale právě Orlických hor a Kralického Sněžníku.Turisticky pak spadá pod Orlické Hory. Někdy se uvádí i Jeseníky…

Napsat komentář k Michal Zrušit odpověď na komentář