10 věcí, které o nás raději nechtějte vědět

Každý má svá „tajemství“ a temné stránky, které na fotkách nejdou vidět. Dnes jdeme s kůží na trh. Co jste o nás všechno ani netušili? 

MICHAL:

Jsem impulzivní

Zkrátka někdy reaguji dříve, než přemýšlím. Někdy mi stačí říct nějakou drobnost a vyletím, aniž si uvědomím skutečný význam. Pravidelně musím sám sebe hlídat a přesvědčovat se, abych zachoval klid.

Když si dám cukr, druhý den jsem nesnesitelný

Snažím se držet sacharidy na minimu. Protože když náhodou nějaký den jím jídla s jejich větším obsahem, druhý den mě bolí hlava a jsem naprosto nesnesitelný, nepomůže ani to, že se hlídám. To nejvíce odnáší Sonička, protože v takové dny se chovám jako starý bručoun.

Nerad prohrávám

I když se snažím být co nejvyrovnanější, zkrátka jsem rád, když vyhrávám. Jakmile mě někdo předběhne, držím se ho zuby nehty a chci ho předběhnout. To dříve způsobovalo, že jsem po startu vyletěl jako střela a po pár kilometrech úplně odpadl. Dneska se to snažím krotit a povolit tomu jen v místech, kde mě to může nakopnout nebo před cílem, kde ze sebe vymáčknu všechny síly.

Nemám rád výšky

Je to zvláštní – miluji hory, rád si vylezu na skálu, kde se pak rád dívám na okolní krajinu. Když ale stojím na mostě nebo u zábradlí nějaké vyhlídky, kterou postavil člověk, padne na mě závrať. Snažím se to ale překonávat, a tak když dorazím do města, kde mají vysokou věž, musím se na ni jít podívat a svůj strach překonat.

Mám rád věci uspořádané podle sebe

Mám rád, když mají věci svůj řád a strašně mě rozčiluje, když věci, na které jsem zvyklý, jsou jinak. Příbory musí být uspořádány v pořadí: lžičky, vidličky, nože. Pokud je někdo uloží jinak, začínám vidět rudě. Chci, aby věci byly tam, kde je potřebuji a to způsobuje, že se nakonec stane pravý opak a vše vypadá jako dokonalý chaos. Jenže ten vzniká jen proto, že na pořádek zkrátka není dost místa, které by se mi líbilo.

SOŇA:

Běhám rychle v tréninku, ne v závodě

Michal vždycky kroutí hlavou. Když spolu běžíme, musí mě často brzdit, protože na trénink běžím opravdu rychle. Když se totiž zamyslím, tak na tempo nemyslím a nějak se dostanu do rychlosti a nevímám ji. Jenže pak přijdou závody. Ze začátku si šetřím tempo, pak si to zase „užívám“. Mělo by to být přesně opačně – pomalu v tréninku, rychle v závodě.

Jsem totálně „ujetá“ na doplňky stravy

Kdykoliv se na trhu objeví nějaký zajímavý doplněk stravy – ideálně v přírodní kvalitě a se superfoods, musím ho vyzkoušet. Musím si tak dávat pozor, abych toho nebrala hodně a účinky jednotlivých přípravků se spolu „nebily“. Baví mě ajurvédské a bio přípravky, zkoumám vždy jejich návody a pak je porovnávám s mými zkušenostmi. Nic nového mi prosím, už neukazujte.

Radost mi uděláte flaškou. Ne alkoholu, ale octa

Hodně lidí se tomu diví, ale je to tak. Vůbec nepiju alkohol. Proč? Protože mi prostě nechutná. Když mi tedy dáte lahev alkoholu, bude to putovní dárek a předám dále. Když však dostnu lahev s octem, tak to je jiná! Miluji totiž všechno kyselé a tak si ujíždím na kvalitních octech. Zrovna teď mám v oblibě květový kokosový ocet – je vyrobený z kokosových květů. Je naprosto lahodný, nasládlý a saláty s ním získávají dokonalou exotickou chuť. Pak miluju různá kvalitní balzamika, malinový nebo třeba mangový ocet.

Co si nenapíšu, nevím

Často se mi stává, že mi Michal něco říká a já se tomu divím, jako bych to slyšela poprvé. Jenže mě připadá, že to opravdu slyším prvně. Jenže ne. Nějak mám okolo sebe hodně informací a některé můj mozek prostě „vypustí“. Občas si říkám, že to může být tím, jak pořád koukám do počítače nebo do mobilu, tak mi ta elektronika „maže mozkové buňky“. Proto si určité věci raději píšu. Pak je to jistota. A pak mám taky Míšu, který mi určité věci připomene. Už rezignoval a nediví se.

Mám svoje „rituály“

Některé věci moc ráda dělám pořád stejně. Dokud jsem nebyla na volné noze a chodila každý den do práce, bylo moje ráno přesně dané: jeden úkon šel za druhým, jako vojáci. Věděla jsem přesně, v kolik hodin mám cvičit, v kolik přesně snídat, v kolik se oblékat, v kolik vyrazit z domu, abych stíhala svoji tramvaj. Teď si čas nastěstí řídím podle sebe, takže jsem z tohoto přesného rituálu vypadla. A je to dobře.

Napsat komentář