Hostivice Run: osobáku vstříc!

Jarní příprava je v plném proudu, na Vltava Runu jsme nedopadli nejhůř a tak jsem se těšil, jak se mi bude dařit na půlmaratonu Hostivice Run. Měl to být můj první ostrý test letošní sezóny. Ověření, jestli se opravdu dostávám zpět do formy.

Společně se Soničkou a naším kamarádem Jirkou, který nás sem pozval, jsme se postavili až téměř na konec startovního koridoru, nebudeme přece brzdit rychlíky v předních řadách.

Drobný posun startu zvyšoval naší nervozitu, já cítil drobné mravenčení značící, že dneska mám závodní náladu. Tak hlavně nepřepálit začátek. Poslední vteřiny a je tady start.

Z počátku se držím s davem a mírné tempo mě neuspokojuje. Hledám si cestu po kraji a kličkuji mezi běžci. Začíná se do kopce a tak se ve mně mísí chuť šetřit síly a motivace jít dopředu. Vítězí motivace a pomalu se, běžec po běžci, prokousávám dál a dál. Kopec se láme a já už mám před sebou volný prostor. Dlouhý had mě táhne a bez kličkování se mi daří ho pomalu předbíhat.

Přichází otáčka a dlouhý seběh zpět do Hostivic. Teď je můj čas, zařazuji vyšší stupeň a užívám si, jak mi to dneska jde. Letmý pohled na hodinky mě šokuje. Pokud to udržím, bude to kolem 1:40. Bohužel terénní vložka mě zpomaluje, kochám se okolím a hlídám si došlap v technické pasáži, abych si neublížil. První kolo je za mnou. Znovu kopec, teď už mi začínají tuhnout nohy. Cítím, že za chvíli můžou přijít křeče. Na chvíli mně rozptyluje přistávající Jumbo Jet 747 na nedaleké Ruzyni. Paráda, mé číslo je dneska 747, usmívám se a dělím se o tu náhodu s dalšími běžci.

Přichází krize. Za chvíli začnou křeče, rychle magneslife. Pár vteřin se nic neděje, po chvíli ale přichází úleva, nohy se uvolňují a já znovu přidávám. Opět seběh, předbíhám běžce, se kterým se průběžně střídáme. Naděluji mu asi 200 metrů. V technické pasáži mi to ale oplácí. Držím se ho jako klíště. Ještě pár metrů musím ho uviset. Začíná sprintovat ještě před cílovou rovinkou, reaguji s minimálním zpožděním, přesto mi utíká podřazuji o dva stupně a ždímám poslední zbytky sil. Přece ho nenechám vyhrát. To dám. Ta dálka, vydržím sprint? Blíží se i běžkyně, které byla dlouho daleko. před námi posledních pět metrů,  nakláním se a v posledních dvou metrech přesprintuji oba dva.

Ufff zabrzdit, vypínám stopky a čas je 1:40:04. Vzájemně si děkujeme s druhým běžcem a vyměňujeme si pocity. On je zklamaný. Čas nad 100 minut je pro něj špatný. Já mám pocity smíšené. Jsem šťastný z osobáku o minutu 20. Smutný, že být to ještě o 5 sekund lepší, mám čas pod 100. Nevadí, forma je zpět a já vím, že teď se můžu znovu opřít do tréninku. Přede mnou jsou velké výzvy.

Naše postřehy:

Trať: asfalt, šotolina, lesní cesty, mírný kopeček, rovinky, dlouhý, táhlý mírný seběh

Atmosféra: rodinná, příjemná

Organizace: až na určité nedostatky (viz níže odstavec Co bychom zlepšili) velmi dobrá

Co se nám líbilo: Závod dělají nadšenci, hezká prezentace na FB, pěkná trať. Co nás ale dostalo, bylo vynikající jídlo v rámci startovného po doběhu – takovou hostinu jsme na žádných závodech ještě nezažili. Formou švédských stolů byl výběr ze salátů, několika druhů těstovin, k tomu zmrzlina i pití. Navíc v restauraci, kde jste si v klidu mohli sednout a vše si vychutnat.

Co bychom vylepšili: Určitě lepší organizaci prezentace. Díky ne úplně sladěnému výdeji čísel byla fronta u výdeje extrémní, takže jsme se báli, že nestihneme start. Stálo by určitě za to, aby se tým lépe sladil a výdej odsýpal. Také chyběla úschovna.

V čem jsme běželi: Soňa: Salming T2, Michal: Puma Ignite 300

Naše hodnocení: Menší závod, avšak velmi hezky zorganizovaný se zajímavou tratí. Určitě doporučujeme se tam příští rok vydat.

 

Napsat komentář