Dneska jsem měla fakt náročný den – jeden úkol padal za druhým, řešila jsem asi tisíc věcí najednou a psalo se mi tak nějak těžce. Naštěstí jsem věděla, že večer to bude jiné.
Určitě to také znáte. Některé dny neplynou jako po másle – vše je potřeba vyřešit, nejlépe hned a každý všechno chce, také nejlépe hned. Do toho pravidelná dávka článků, které musím každý den odevzdat, byť někdy hlava nemyslí a psaní nejde. Po obědě jsem už toho měla plné zuby a nebyla už ani schopná vymyslet smysluplný titulek. Hlava vypověděla službu.
Vydala jsem se proto vyzvednou si zásilku. Jakmile jsem byla před domem, nasála jsem do nosu ten čerstvý, lehce mrazivý vzduch a vychutnávala jsem si tu chvilku, kdy nikdo nevolá a nepíše. A myšlenka na to, že večer bude trénink dávala naději tomu, že si vyčistím mozek a naberu novou energii. O energii si pak doma řekl i mozek. A ten jede na cukry. Nestačil mi ovšem jen sladký jogurt – ve spíži jsem našla karlovarské oplatky. Nemohla jsem se zastavit a chroupala jeden za druhým, než jsem je snědla všechny. Bylo jasné, že s takovou dávkou sacharidů to bude dnes „běhat samo“.
A taky že jo. Samozřejmě, že večer občas mívám myšlenky na to, že se mi nikam nechce a nejraději bych si lehla na gauč, uvařila si čaj a sledovala oblíbený seriál. Žádné výmluvy, jako každou se jde na trénink! Obléct se, nachystat a jede se na Letnou. Běžím. Jde to. Je to opět ta krása a všechno ze mě padá. Sníh místy křupe pod nohama. Běžecká abeceda mě baví ještě více, než jindy. Po hodině a půl jsem jako znovuzrozená, jiný člověk. Jsem nabitá energií, s dobrou náladou a také vyčištěnou hlavou. Krásně vyčištěnou, jinak bych nebyla schopna napsat toto zamyšlení.
A jak to s běháním v náročných dnech máte vy?