3+3 věcí, jak se projevuje naše závislost na běhu

Běhání je pro nás jako droga. Když ho nemáme, jsme nesví, protivní a je s námi k nevydržení. A je toho mnohem, mnohem více. Holt běžci jsou speciální skupina!

SOŇA:

Bez běhání bývám unavená

Vždycky jsem si myslela, že potřebuji mít hodně času na regeneraci, a tak jsem mezi běhy mívala minimálně den až dva pauzu. Jenže teď, i díky naším výběhům, běhám zhruba 5x týdně. Když se stane, že mám delší pauzu, jsem pak hodně unavená a nic nedělat mi vůbec nepomůže. Naopak běh mě nakopne – stačí klidně kratší vzdálenost a pomalejší tempo. Když se rozběhnu, tak se mi v těle rozproudí krev, svaly začnou pracovat, dýchám více kyslíku a jsem po chvíli jako vyměněná.

Musím vyběhnout na každý kopec

Dříve jsem se kochala krajinou a nijak jsem ji neanalyzovala. Jenže teď, kamkoliv přijedu nebo přijdu, tak mám oči jako ostříž. Zmapuji okolí a hned přemýšlím, kam by se dalo běžet, jaký to je terén a co bych při běhání mohla vidět. Když je někde nějaký kopec, zajímá mě, jak bude vypadat krajina z něho, a tak si ho chci samozřejmě vyběhnout. Žádný nesmí zůstat nepokořen! Je to sice nahoru trochu dřina, ale je to perfektní trénink a pak ta panoramata! Za to to vždy stojí.

Nebaví mě chodit

U běhu jsem si zvykla, že se pohybuji rychle a že toho hodně zvládnu a taky se ráda kochám. Nějak jsem si ale odvykla klasické turistice. Připadá mi pomalá a nudná, cesta málo ubýhá a já se na rovinkách a taky z kopce musím prostě rozběhnout. Proto si do přírody téměř vždy beru běžecké boty a oblečení, které zvládne i běh. Člověk nikdy neví, kdy to na něho přijde, že?

MICHAL:

Když mám před sebou cestu, počítám, jak rychle by se dala uběhnout

Kdykoliv se někam chystáme ať už je to kamkoliv – i stovky kilometrů, tak trasu si zcela automaticky přepočítávám na čas běhu. Jen tak z legrace přemýšlím, jak dlouho by trvalo to běžet. Nejprve spočtu průměrné tempo rychlého a pomalého běhu, pak započítám přestávky a mám hrubý výsledek. jak by to tak asi mohlo trvat. Vždycky se snažím také zohlednit obtížnost a únavu. Tyhle na první pohled nesmyslné výpočty mi ale pomáhají v určení správného tempa, když se chystám na dlouhý závod.

I když jsem vyšťavený, na běh se trocha energie vždycky najde

Jsou dny, kdy jsem tak unavený z práce a všech denních povinností, že jsem rád, že si můžu lehnout a nic nedělat. Jenže pak zahlídnu z okna nějaký hezký mrak, nebo mě na nose pošimrá paprsek slunce a já obuju boty a jdu. Třeba jen pár kiláků, ale ten pocit po návratu, ten je k nezaplacení.

Na novém místě hned hledám trasy

Když dorazíme na nové místo, hned hledám nové běžecké trasy, ptám se místních, nebo hledám v mapě a těším se až se po nich vydám. Třeba v Brixenu jsme druhý den po horském maratonu vyrazili na krásnou trasu hned v kopci za naším hotelem. Prostě nešlo odolat a nevyzkoušet si tuhle možnost. Byli jsme překvapení, jaká nádhera to byla a dostali jsme se až na vrchol kopce, kde bylo vidět celé širé okolí a vychutnávali jsme si tak kouzlo Jižního Tyrolska.

 

Foto: Zdeněk Zatloukal pro Nutrend

Napsat komentář