Night Run Praha – oslava výročí na Letné

Závody nočními městy mají své kouzlo. Proto jsme letos po Brnu zůstali na náš druhý Night Run v Praze – dobře známe trasu Letenskými sady, líbí se nám rozzářené velkoměsto, máme tu hodně přátel, nikam jsme nemuseli cestovat a také jsme jako členové týmu Nutrend měli rozhýbat ostatní běžce před startem desítky. Jak se nám běželo?

Soňa:

K Night Runu na Letné mám srdeční vztah. Před pěti lety to byl totiž můj první běžecký závod v životě. Vybrala jsem si ho tenkrát také kvůli tomu, že jsem Letné často trénovala, takže mi vyhovovala znalost trasy. A mi samozřejmě sedělo i nyní.

Konečně zase závod, za kterým jsme nemuseli cestovat takovou dálku. Krásně jsme si užili sobotu a za dvacet minut byli na místě! Pozdravit se s přáteli, potkat se s Viktorem a Markét – trenérkou a skvělou běžkyní, která až z Moravy přijela udělat rozcvičku, ale na pětku. Byla to skvělá příležitost, jak se zase vidět. Je vždy plná elánu, je s ní legrace a skvěle běhá. Viktor je zase náš kamarád a parťák na trailové běhy.

Rozcvičku jsme takto na závodě sami vedli poprvé, ale atmosféra byla tak přijemná a fajn, že se žádná tréma nedostavila a všichni cvičili, hýbali a smáli. Moc nás to bavilo a vlilo nák to energii do žil.

Pak rychle na start. Zapnout čelovku a běží se. Nevýhodou Prahy jsou zpočátku úzké chodníky, kde není možnost předbíhání. Není kde, je proto potřeba jít hodně dopředu nebo být trpělivý a počkat si, až se dav trošku roztrhá. Počasí bylo na běh ideální – skvělá teplota a tak to ubíhalo krásně. Když jsem běžela do kopečka, vzpomněla jsem si, jak jsem tady při prvním závodě už nemohla a chvilku jsem musela jít. Teď jsou tyto mini kopečky pro mne hračkou.

Nikdy bych nevěřila, kolik se toho za pět let může změnit. Mám tady svého manžela, plno přátel, částečně se běháním a psaním o něm živím a ještě tady vedu rozcvičku. Co víc si přát? Do cíle vbíhám co to dá. Můj čas neláme rekordy, mám rychlejší časy, ale míra toho, jak jsem si ho užila je sto procent. No a být pátá v kategorii také není úplně špatné.

Michal:

Vrchol tréninku na závod v polské Lemkowyně mi kromě kroužení na Teribearu přinesl do cesty také sobotní závod NN Night Run na Letné. Dest kilometrů v noci s čelovkou jindy naprostá pohoda, ale po více než 80ti kilometrové porci v předchozím týdnu šlo spíše o test, co asi mé tělo vydrží.

Jenže už od našeho příchodu nás začali kamarádi, se kterými jsme se potkali, nabíjet energií. Nejprve Markéta Baginská –  skvělá trenérka, která vedla rozcvičku na 5km trati. Potom Viktor, náš kamarád, který vždy přinese dobrou náladu a spousta dalších. Najednou byla veškerá únava z předchozích dní pryč. Naopak poté, co jsme my vedli rozcvičku na deset kilometrů už jsme se cítil plný energie a těšil se, až se do závodu opřu.

Blíží se start, v koridoru se držím opatrně vzadu, neočekávám, že poběžím moc rychle a nechci brzdit. Plácáme si s Vikim, a je tady výstřel. No asi jsem to s tou pohodou přehnal. Trošku mě ostatní běžci brzdí. Kličkuji v poli. Chvíli se snažím běžet na kraj, ale tam mě ohrožují lavičky, pak doprostřed, tam je zase prostor slušně zahuštěný. Nakonec se ale ze sevření vymaňují a pod kyvadlem už se mi běží celkem dobře. Stupňuji tempo. Otočka do seběhu a tady to rozpálím. Předbíhám jednotlivce i skupinky. Prudkou otáčku zvládám za pomocí zábradlí. Ještě kousek dolů a stoupání. To docela bolí. Únava z předchozího týdne a zejména z včerejšího půlmaratonu je znát. Nohy chtějí stávkovat, ale já jim to nedaruji. Snažím se zkrátit krok a zrychlit frekvenci.

Následné kličkování před cílem mě posouvá zase o pár pozic vpřed. Naháním se s běžcem v oranžovém tričku. Po proběhnutí do druhého kola se za něj zavěsím. Oba jdeme na hraně a bohužel netrefujeme odbočku a až po pár desítkách metrů nás na jiné odbočce pořadatel otáčí a posílá na správnou trasu. Propadáme se o několik pozic a ztrácíme dobře 20 sekund. Nevadí musíme šlapat. Držíme se spolu a předbíháme jednu skupinku.

Před seběhem se mi oranžové tričko trošku vzdálí. Sice se mu potom zase přilepím na záda, ale druhý výběh už je na mě příliš velký oříšek a tempo mi výrazně klesne. Ztrácím zhruba třicet metrů, na rovince už je nestíhám stáhnout, byť tady už držím tempo 4:00 jsem na hranici. Vydal jsem se ze všeho a už mi nezbývá ani na můj jinak drtivý finiš. Lehce ještě zrychlím na 3:50 ale to už je maximum, co dneska snesu. Cíl. 35. místo celkově a šestý v kategorii. No, mohl jsem se ještě kousnout. Na bednu stačila pouhá minuta a nezabloudit.

Byl to krásný závod, hlavně díky atmosféře a setkání se spoustou kamarádů. I když Letnou znám jako své boty, stejně si tady dát závod je fajn. Navíc když se běží kolem místa, kde jsme si řekli své „Ano“, to je prostě radost běžet.

Napsat komentář