Oblast Trentína jsem měl až do nedávna spojenou jen s jezerem Garda. Když se ale objevila možnost podívat se do Trenta – hlavního města oblasti, na trasu připravovaného závodu, neváhal jsem. Hory jsou zkrátka moje a když tam můžu vyrazit, tak jedu.
Bohužel mě dost tlačil čas, a tak jsem necestoval autem, i když jsem měl nutkání vyrazit novou vypůjčenou Toyotou RAW4, kterou jsme zachraňovali naše auto z Chebu. Vzhledem k její neskutečné úspornosti by byla cesta možná levnější. Jenže já potřeboval být na místě včas a schopný jít ihned běhat. Takže Toyota zůstala na parkovišti u letiště a já se sem vydal letecky.
V Trentu jsem se setkal s přáteli novináři z celé Evropy a členy Altra Red týmu. Na uvítanou jsme si dali jen lehký výklus kolem jezera Santa Massenza, spojenou s prohlídkou unikátní vodní elektrárny a na závěr jak jinak, než návštěva místního vinařství, samozřejmě s večeří v italském stylu. Po něčem takovém, už se stačí jen odvalit do postele.
Ještě štěstí, že jsme se do té italské večeře pustili. Brzy ráno nás čekalo proběhnutí trasy závodu La Direttissima K1000. Samotný závod je dlouhý 9,6 km s převýšením 1456 metrů – stále nahoru.
Startuje se na náměstí u Neptunovy fontány, přímo v centru města. Dýchá tady na vás historie. Běžíme po historických uličkách ven z města. První kilometr je pohodička, stále po rovině. Máme tak možnost trošku si osahat testovací hole M&W Curwe, které jsou vhodné právě pro vertikální závody a nordic walking. Fungují zajímavě a nemůžu se dočkat, až je zkusím v kopci. Dlouho jsem nečekal. Najednou se před nás postavil pořádný kopec. Začínáme se škrábat vzhůru a hole opravdu dost pomáhají. Zahnutý tvar umožňuje přirozený pohyb rukou, oproti běžným holím tak méně namáhají ruce a odlehčují více zádům.
Průměrné stupání skoro dvacet procent znamená, že už po pár stech metrech máme celé Trento jako na dlani. Náš průvodce Yuri nám dává na posilněnou čerstvě utržené fíky. Ty, ale také ostružiny a maliny tady rostou všude kolem.
Kocháme se výhledy na město a vytrvale stoupáme. Mám co dělat, abych kamarádům z Altry stíhal, naštěstí je tady i Carson z Německa, a tak se můžu občas vymluvit, že ho nechci nechat o samotě a zvolňuji. Průběžně se u něj střídáme, vždy jde chvíli někdo s ním a ostatní běží. Na místech s výhledy zastavujeme a kocháme se. A že je čím. Zatáčka, co zatáčka nabízí nové a nové úžasné výhledy.
Vidím vrchol kopce Monte Bondone. Pouštím se do sprintu. Super, přímo pod námi se pasou kamzíci, a celé údolí Trenta máme jako na dlani. Když dorazí ostatní, čeká nás krátký seběh do cíle. Roztahuji ruce a s pocitem, že letím, se oddávám pocitu svobody. Cíl.
Jsme přímo v centru lyžařského střediska Monte Bondone. Strategicky hned vedle skvělé místní rodinné restaurace. Nejlepší na tom je, že italské ceny v restauracích mě vždy mile překvapí, hlavně v malých rodinných restauracích, kde člověk dostane obrovskou hromadu neskutečných dobrot.
Skvělé jídlo nám bohužel zabírá tolik času, že už nezbývá prostor na to, vyrazit na zbytek delší trasy K2000 která ještě pokračuje dále k druhému vrcholu.
Neděli už věnujeme jen odpočinku v místním hradu a supermoderním překrásném muzeu. Škoda, že nemám čas tady zůstat déle. Tady v horách se cítím jako doma. Nezbývá, než se rozloučit s přáteli a vyrazit domů.
Určitě se sem chci podívat zase a tou příležitostí může být právě již zmíněný nadcházející horský závod La Direttissima K1000 a K2000. S Yurim proto ještě domlouvám SPECIÁLNÍ SLEVU pro vás, naše čtenáře. Mínus 10% ze startovného na oba závody vás čeká, když při registraci zadáte kód #RUNN2CZ – nezapomeňte i na # na začátku.
Závod startuje první listopadový pátek se setměním, jde tedy o krásný trailový noční běh s čelovkou 9,6 km a 1456 metrů převýšení. V sobotu běží děti a v neděli odpoledne prodloužený 12,7 km dlouhý závod s převýšením 2053 metrů. Těšíme se, že se tam společně 1. listopadu uvidíme.
1 komentář