Co měním u běhání, když přichází podzim

Foto: Puma

To nejlepší běžecké období pro nás je tu a přitom právě teď spousta lidí kolem nás s během přestává a to je škoda. Co dělám teď jinak, než v létě?

Zpomaluji

Pomalu teď v mém tréninku přichází zlom. Po náročném trailovém závodě v polské Lemkowyně, která bude vrcholem této sezóny, nebude pak o víkendech už tolik závodů. Právě pak bude pro mne čas, kdy si tělo bude potřebovat trochu oddychnout a připravit se na zimní nabírání kilometrů. Samozřejmě, že na tréninky budu chodit pořád, ale mé další běhy budou v pomalejším tempu, než jak jsem běhávala v létě.

Jinak se oblékám

Se změnou počasí samozřejmě měním i uspořádání své běžecké skříně. Dozadu jdou tílka a kraťasy, dopředu trička s krátkým i dlouhým rukávem, legíny a také bundičky. Většinu podzimu si vystačím s dlouhými elasťáky, tričkem s krátkým rukávem a lehkou větrovkou. Když je opravdu syrovo, používám ještě nákrčník a čelenku. Nikdy neběhám s holými kotníky, to hrozí nastydnutí achilovek – ráda mám kompresní podkolenky, které řeší dvě věci najednou – kompresi i teplo.

Potřebuji vidět a být viděna

Stále více pozoruji, jak se dny krátí a proto jsem už tento týden vyběhla s čelovkou. Můj trénink sice začínal za světla, ale dobíhala jsem ho už za tmy a některé místa ve Stromovce nejsou vůbec osvětlená, takže tam vůbec nebylo vidět. Když nevidím, kam šlapu, tak necítím v běhu jistotu. Nosím proto malou čelovku, která téměř nic neváží a na čele o ni ani nevím. Komfortnější sice pro mě je, když ji nosím na čepici nebo na čelence, ale zvládnu ji i  jen tak na hlavě.

Dbám na svoji bezpečnost

S tmou také souvisí to, že si vybírám oblečení a doplňky na běh, které mají reflexní prvky. Sama jako řidička vím, že běžec nebo chodec bez nich nejde vůbec vidět a často je zachytím až na poslední chvíli. Vůbec nerozumím tomu, že některé sportovní značky ho na svém oblečení nemají, pro mne je to naprosto základní věc.

Běhám častěji ve skupině

Nerada běhám sama za tmy – bojím se a běhat na osvětleném sídlišti pořád dokola mě fakt nebaví. Když se bavím s ostatními běžkyněmi, často slyším, že to tak mají. Když nemůžu jít běhat s Míšou, připojím se vždy ke skupině. Sama také vidím, že i k nám na výběhy nám chodí více lidí, než v letních měsících. Běhat s dalšími běžci mě prostě baví. Je to zábavné, trénink rychleji utíká a také se není čeho bát. Chápu však, že v každém městě ale běžecké skupiny existují. To pak doporučuji jít běhat raději ráno. Pokud ale žijete v Praze, sledujte nás na Facebooku a pojďte s námi běhat, brzy se dozvíte, odkud z centra budeme běhat, opět pravidelně každý týden ve čtvrtek od 18.20 hod.

Leave a Reply