Foto: Filip Marvan
Tento závod má velkou tradici – běhá se každoročně (zpočátku to nebyl závod, ale jen proběhnutí pár přátel) jako oslava úspěšné operace srdce našeho kamaráda Marka. Pro mě to byla premiéra a když jsem se dozvěděla, že je trasa celá trail, o to více jsem se těšila!
Říčany mám ráda – je to hezké městečko zasazené do krásné přírody. Často jsem se tu v létě jezdívala koupat na rybník Jureček, ale Marvánek jsem neznala. Tady se mi líbilo, že jsme za závodem nemusli jet daleko, za 20 minut jsme byli tam. Hned co vyjedeme z domu, počasí stávkuje – prší a je lezavo. Nic nového pod sluncem – takových závodů jsem už běžela!
Toto počasí je nepříjemné hlavně před startem a v cíli. Jenže my jsme závodníci – a co všichni dobrovolníci, kteří tu jsou od rána a starají se tu o nás? To jim náladu nekazí a všichni jsou milí. Ohřát se můžeme v hospůdce nebo šálkem horkého čaje nebo kávy. Dnes máme výzvu – kdo nás předhoní, bude ve slosování o běžecké boty Columbia dle vlastního výběru! Je patnáct minut do startu a my zahajujeme rozcvičku. Atmosféra je skvělá, počasí nepočasí.
Nevím proč, ale stejně jako před měsícem v Šarce, nemám před startem žádné nervy. Výstřel – závod startuje herec a představitel filmového Zátopka – Vašek Neužil. Běžíme. Všude je bahno, ale boty Trans Alp FKT II, se kterými jsem běžela i polské ultra Lemkowyna, drží a kluzký povrch zvládají dobře. Cesta je úzká a tak zpočátku nelze běžet rychle. Dostáváme se do lesa.
Je to nádhera, podzimní příroda má své kouzlo. Vzduch je svěží, vše voní po dešti, po lese, mokrém dřevu a listí. Přírodní povrch mám ráda, baví mě skákat mezi kořeny. Tady jsou dokonce i svítivě pomalované, takže se mi lépe orientuje. Vše je skvělé, až na jednu věc. Říkám to na rovinu: jsem nesnášenlivá a alergická na určité zvuky. Vadí mi, když třeba někdo srká, klepe nehty o sklenici a taky když funí. Proto nosím na závody, kde hodně lidí, raději sluchátka. Jenže trail je trail a tady jsem si řekla, že raději poběžím bez. Jak jsem toho pak litovala!
Dostávám se do skupinky mužů – běžců a ti jsou jak lokomotivy. Ty zvuky mě ničí, proto makám a předbíhám ty, kteří funí nejvíce. Jenže je to boj s větrnými mlýny a já se snažím do cíle doběhnout co nejdříve. Pomáhá mi v tom i trať, kde je téměř skoro celý konec z kopce. Doslova letím a najednou okolo sebe nemám v těsné blízkosti nikoho. Užívám si to a vnímám krásnou trať. Obíhám rybník a jsem v cíli.
Míša mě objímá a já mám v sobě zase ty úžasné endorfiny. Rychle se převlékám do suchého – moje legíny jsou od bahna, stejně tak jako boty – ty už jsou zvyklé -prostě bláto je jejich. Posilňuji se teplým čajem a chlebem s tvarohem. Na sobě pláštěnku, prohodit pár slov s kamarády a vychutnat si ještě tu skvělou atmosféru.
Moje resumé? Pokud si chcete zkusit svůj první trail, jeďte sem. Trať zvládnou i začátečníci a kopečky si tady taky vyzkoušíte. Příští rok prý bude i trasa přes 20 kilometrů. Beru si sluchátka a moc se těším. Díky organizátorům a všem kamarádům dobrovolníkům za krásný závod!
1 komentář