5 situací, kdy fakt radši nejdeme běhat

Běhání je pro nás důležité jako vzduch, který dýcháme. Milujeme ho: nabíjí nás, čistí nám hlavy, vytváří v těle endorfiny, dělá nás zdravějšími. Jenže jsou chvíle, kdy ho opravdu musíme vynechat. Jaké to jsou? 

Měli jsme velice stresový den

Soňa: Některé dny se všechno sype jako věž z karet už od rána. Nic mi nevychází a nevím, co dřív. Večer jsem pak úplně vyřízená a totálně bez energie. Myslela jsem si, že mi běhání pak krásně vyčistí hlavu, jenže není tak úplně pravda, potvrdila mi to i moje kamarádka – doktorka. Když je stresu moc, je běhání pro tělo zase dalším stresem, které ho ještě více vyčerpává – místo, aby si odpočinulo, je zase ve výkonu. Prostě někdy je lepší si uvařit čaj, začíst se do knížky a jít raději brzy spát. Běhat pak klidně můžu jít ráno, kdy si to i více odpočatá lépe užiju.

Když cítíme bolest

Michal: Bolest k běhu, tréninku a těžkým závodům patří, jsou ale chvíle, kdy bolest znamená nekompromisní stopku. Své tělo bychom měli poslouchat. Bolest z únavy, lehce přetažené svaly, to je v pořádku, s tím si tělo poradí. Na co si ale sám dávám velký pozor, je stupňující se nebo bodavá bolest, bolesti kloubů nebo chodidel. To jsou všechno signály, které neignoruji a před pokračováním v tréninku jsem raději, když se na to podívá odborník. Nejlépe fyzioterapeut, který sám běhá.

Při nemoci

Soňa: Říká se, že běhání mnohdy pomůže od nachlazení. Je to tak půl na půl, u mne to někdy zafunguje a jindy mě to úplně složí. Je důležité rozeznat, kdy se jedná jen o rýmičku nebo že už tělo volá SOS a potřebuje klid. Já například vím, že jakmile začínám pociťovat zimu, tak je zle – ta znamená teplotu a to opravdu není dobrý nápad jít běhat. Potřebuji se vyležet a když k tomu dostanu antibiotika, tak se není vůbec o čem bavit. Po nemoci si dávám klidový režim a začínám trénovat zase pozvolna.

Když jsme extrémně unavení

Michal: Aby byl trénink efektivní, neměli bychom jít vždy do úplného odpočinku a některé tréninky dělat ještě ve chvíli, kdy tělo není úplně zregenerované. Sám vím, že pokud je únava příliš velká, tak hrozí, že se při tréninku můžu snadněji zranit. Proto v případě, kdy jsem příliš unavený – ať již z předchozího tréninku nebo z práce, raději si trochu odpočinu, prospím se a až potom jdu zase běhat.

Za bouřky a za krup

Michal: S oblibou říkám známou poučku, že není počasí, kdy se nedá běhat, ale jen špatně oblečený běžec. Jenže jsou případy, kdy opravdu není dobý nápad vyrazit ven. Těmi případy jsou bouře, ať již vichřice, kroupy nebo bouřka. Zkrátka případy, kdy hrozí zranění. Samotného mě chytla bouřka několikrát uprostřed běhu na horách, a to jsem vždy rychle hledal chatu, do které se schovat.

Leave a Reply