Valdštejnova desítka 2021 – kamarádi, obhajoba bedny i super nálada

To, že některé závody opravdu milujeme, značí fakt, že na regionálním závodě v Chebu jsme byli už pošesté. Jsme totiž tohoto závodu hrdými ambasadory. Jestli si myslíte, že běhat stále stejnou trať na stejném místě, tak vás vyvedeme z omylu. Letos jsme si to užili možná nejvíce ze všech ročníků.

Dobrý závod dělá skvělá organizace, zajímavá trať a také lidé, kteří ho připravují i kteří ho běží. Kluci z Rozběhni.to v čele s hlavním organizátorem Míšou Ouřadou toho všechno umí a dávají di toho mnohem více – tady totiž cítíte, že je to baví a že tento závod milují.

Letos se nás navíc sešla i skvělá partička hostů – ambasadorů. Nechyběla Verča Preti z blogu Jeden měsíc běžce a také Marek Jiskra, který mnohé k běhu svým příběhem, kdy se z tlouštíka, který málem ani nemohl chodit,  proběhal v pravidelného a nadšeného běžce. My už se všichni znali z minula, ale byli jsme častěji spíš v kontaktu na sociálních sítích, než reálu a tak jsme si to i s Verčiným manželem Marcem všichni vychutnali.

Dnes tu máme Sonin příběh: Valdšejnovka mě baví. Její členitá trať zabaví hlavu a dobře ji znám, takže tu stál můžu posouvat své hranice. Dost dá zabrat kopeček u hradu, který je skoro na konci a člověk si tu pěkně může vyčerpat síly. Právě díky němu jsem skončila loni třetí, když jsem předhonila skvělou běžkyni Doris, které na něm už síly nezbývaly.

Věděla jsem, že letos zase poběží vítězka z loňska – Němka Jana, která je fakt jako střela a kterou předhonit není žádná legrace. Také jsem věděla, že skvěle běhá právě Verča a tak jsem si v hlavě představila, jak právě my tři stojíme na stupních vítězů a ono se to tak i stalo.

Nepodcenila jsem výbavu – vzala jsem záměrně rychlé závodní boty Deviate Nitro od Pumy, na které vždycky pěl ódy Míša a také jiní běžci. Mně se v nich běhalo dobře, ale nechápala jsem, co na nich všichni vidí. Myslela jsem si, že přehání. Abys poznala, jaké jsou, musíš v nich běžet opravdu rychle, řekl mi Míša. Jojo, to jsou rady, myslela jsem si.

Start a letím. Počasí je na závod jako dělané, je po dešti a je příjemně. Mám motivaci a tak makám naplno. Jenže tady se opravdu projevuje to, co Míša říkal. Nabrala jsem rychlost a boty běží jako o závod. Každý krok mám pocit, jako by měly motorový pohon a vedly mi nohy. Jde to krásně. Cítím se dobře a trasa utíká. Letos se neběží přes zlatou atletickou dráhu, je v opravě, tak jde smyčka okolo ní. Je to fajn, vidím rychlejší jak běží naproti mně a tak si fandíme a povzbuzujeme se.

Foto: Lukáš Leskovjan

Druhé kolo, síly jsou. Makám. Přeběhnu dřevěný most a běžím s jiným běžcem, dostáváme se ke kopečku u hradu. V prvním kole mě tento úsek pěkně vyčerpal, protože jsem ho vyběhla poměrně rychle nahoru. Běžec přede mnou je rychlejší. Já teď nahoru zpomaluji, protože vím, že to pak napálím na rovince a v závěru. Chvíli na mě čeká a pak běžíme spolu skoro až do cíle.

Foto: Tomáš Gruber
Foto: Tomáš Gruber

Bylo to fantastické a stalo to přesně to, jak jsem si to přála – první byla Němka Jana, druhá Verča a třetí já. Obhájila jsem loňský bronz! Jsem šťastná, ale nejhezčí nebyla medaile, ale kamarádi a fanoušci a všichni okolo závodu. Tady totiž skvělá rodinná atmosféra přetéká proudem a nezkazí ji ani déšť.

A co Míša? Ten si to taky užil, i když ho trochu bolelo naražené koleno, nenechal si to tím zkazit.

Foto: Filip Brož
Foto: Jedenmesicbezce.cz
Foto: Jedenmesicbezce.cz

Velké díky Míšovi Ouřadovi, Pájovi, Jiříkovi a hlavně Ondrovi s Lindičkou, kteří se o nás krásně starali. Rádi jsme tu všechny viděli a těšilo nás, že i když počasí nebylo ideální, tak se před stratem na místě zaregistrovalo neskutečných 138 bežců. A co nás těší nejvíce – stejná parta tu bude i příští rok datum už je dané – poběží se v sobotu 27. srpna 2022. takže pište si to diáře a budeme se na vás těšit.

Foto: Jedenmesicbezce.cz
Foto: Lukáš Leskovjan
Foto: Tomáš Gruber
Foto: Tomáš Gruber

Leave a Reply