Na naše oblíbené horské místo jezdíme každý rok a moc rádi tu běháme v každou roční dobu. Letos bylo vyslyšeno naše přání na dostatek sněhu, a tak nic nebránilo to tu poznat i na skialpových lyžích.
Dolní Morava klame názvem. Není vůbec v nížině, ale je to nádherné horské místo na úpatí Králického Sněžníku, mezi Orlickými horami a Jeseníky. Z Prahy se tu jede přes Hradec Králové a pak směrem na Žamberk, což zabere něco přes dvě hodiny.
Cestu sem jsme plánovali už na konci léta s tím, že bychom tu rádi vyzkoušeli zdejší skialpové trasy. Když jsme sledovali předem naši oblíbenou aplikaci o počasí Počasí & radar, věděli jsme, že nám to všechno vyjde!
Do hotelu Vista jsme dorazili sice odpoledne, ale stmívá se tak brzy, že bylo jasné, že se ven vydáme za tmy. Nasadit čelovky, nalepit tulení pásy a jde se. Rovnou po sjezdovce, která je hned u hotelu. Jelikož je ale dost namrzlá, odbočujeme na pravou, která není tak prudká. Stoupání má příjemnou atmosféru – tma, ticho, hvězdy a my. Stezka v oblacích, osvětlená našimi čelovkami a celá zmrzlá, vypadá jako z ledového království. U chaty Slaměnka se otáčíme, sundáváme pásy a jedeme dolů. No teda! Jelikož lyžařská sezóna začíná až pozítří, je to teda „jízda“. Jede se po zmrzlých kusech ledu a musí se dávat fakt pozor, zvlášť, když nám na cestu svítí jen čelovky. Když jsme dole, tak hlavně Soňa si oddychne. Oba jsme po lyžích tak hladoví, že hned musíme na skvělou večeři.
Druhý den je krásně. Probouzíme se do nového dne a přímo z postele vidíme přímo na sjezdovku. Sněhu je dost a vykukuje sluíčko. Jsme po vydatné snídani, protože ty jsou tak skvělé, že se tu i ráno musí ochutnat vše – od palačinek, přes vajíčka, slaninu a další dobroty. Venku svítí slunce a je příjemně. Led je maličko povolený a nahoru to jde skvěle. Cestou vidíme přípravu na spuštění sjezdovek v plném proudu. Rolby drtí zbytky zmrzlého sněhu, staví se bezpečnostní sítě, doplňují bezpečnostní matrace. Odbočujeme ze sjezdovky a jdeme po jedné z mnoha skialpových tras, které tady křižují místní kopce.
U Slaměnky tentokrát nezastavujeme a pokračujeme až na vrchol Slamníku. Tady už je sjezdovka plně připravena. Krásně hladká, s popraškem čerstvého sněhu. Rozhlížíme se po okolní zasněžené krajině zalité sluncem. Tahle nádhera se prostě nikdy neokouká. Nahoře se opět připravujeme na sjezd. Sundat pásy, přepnout vázání a jedeme. Teď to jde jako po másle. Jedeme vedle sebe a krásně vykrajujeme obloučky, až k rozdvojení sjezdovky. Michal chce jet po černé a přehlíží, že je sjezdovka neupravená a zatím uzavřena. Jakmile nám to dojde, je jasné, že dolů by to bylo velmi nebezpečné. Michal nasazuje pásy a stoupá, Sonička naopak stoupá bokem jako na sjezdovkách a pěkně zuří. Pokračujeme opět po červené sjezdovce. Ještě není finalizovaná, což Michalovi zase tolik nevadí, ale Sonička na to není zvyklá, a tak jede hodně opatrně. Michal si naopak hraje s terénem. Zrovna když dojíždíme konec sjezdovky vidíme, že už se sjezdovka finalizuje a na polovině už je krásný manchester, kterému se ale ze slušnosti vyhýbáme a sjíždíme neupravenou částí.
Den uzavíráme v hotelovém wellnessu. Zaplavat si a dát si pořádnou saunu, uvolnit svaly ve vířivce a dát si pár koleček v Kneippově chodníčku – to je po aktivním dni dokonalé. No a na závěr opět skvělá večeře co hrdlo ráčí.
Třetí den ráno nás trošku mrzí, že už se blíží konec krásného pobytu. Opět vybíráme z uzamčeného boxu v hotelové lyžárně naše skialpy a jdeme na poslední výlet. Venku sněží. Jelikož jsou dnes otevřené a upravené sjezdovky, tak nám stoupání na skialpech jde mnohem rychleji. Opět se dáme až na Slamník. Z něj ale nejedeme přímo, dáváme si zastávku na Stezce v oblacích. Škoda, že zrovna dneska není ideální počasí a není nejlepší výhled. Víme, že jindy je tady výhled na celý kraj perfektní. Závěrečný sjezd je jiná písnička. Dokonale upravená sjezdovka nám dovoluje si ho parádně užít. Jde to tak dobře, že nám zbývá čas ještě na jeden výstup. Rychle tedy letíme zase nahoru, a ještě jednou dolů. Tenhle poslední výstup nás ale připravil o možnost projet se na Mamutí horské dráze. Na tu se těšil spíše Michal, Sonička dává přednost méně adrenalinové zábavě.
Jedno je jasné – tři dny jsou tady na Dolní Moravě málo i v zimě. Když se spojí nádherná příroda, krásné ubytování, fantastické jídlo, relaxace a sport, tak to je přesně tak kombinace, díky které se pak cítíme fantasticky. A co říct na závěr? Pokud si chcete užít skialpy, tady s nimi určitě začněte. Je to vhodné místo i pro začátečníky, trasy jsou dobře značené a svoje si tu užije celá rodina. Pokud chcete ještě uniknout předvánočnímu shonu, tak tady je to pravé místo!
Děkujeme www.dolnimorava.cz za krásný pobyt a zážitek! Těšíme se zase na přístě!
