O čem se raději mlčí: když mají běžkyně „své dny“

Když jsem kdysi v reportáži po svém prvním maratonu napsala, že mi dalo zabrat i to, že jsem zrovna v den závodu měla periodu, několik běžců – mužů se mi vysmálo, že toto opravdu nemá na výkon vůbec žádný vliv. Pokud jste běžec, tento článek přeskočte a vy ženy, vy jistě víte, o čem píšu.

Máme to pravidelně každý měsíc, už hodně let. Říkáme si, proč tento „opruz“ musíme stále a stále zažívat dokola a proč tohle chlapi nemají. No neuděláme s tím nic. Některá z nás o tom téměř neví, jiné zažívají dost dramatické situace už pár dní předtím.

PMS aneb jsem na zabití

Hormonální změny se začínají dít už pár dní předem. Na jindy bezchybné pleti se objeví pupínky, energie se vytrácí a mění se i nálada. Je to jako na houpačce. Sama vím, že jsem občas dost nesnesitelná. Na jakoukoliv věc reaguji podrážděně a přecitlivěle. Raději Míšovi vždy řeknu, že teď přihází toto období, to aby věděl, že musí být silný a statečný. A co trénink? Nejhorší to je u mne s tou energií. I když vím, že moje tělo je trénované, v tyto dny jsem slabá a často to moc nejde. Moje řešení? Prostě zvolním a nic nelámu přes koleno. Horší to je, pokud na toto datum zrovna vyjde závod.

A je to tady

Občas si připadám jako tlakový hrnec. Neskutečné napětí se ukrývá pod pokličkou. Když „to“ pak ale dostanu, je to, jako by z hrnce unikla pára. Uleví se mi, ale jsem stále velmi slabá, což se projevilo i na mém maratonu. Tak dlouhou trasu jsem předtím nikdy neběžela a pro tělo toho bylo prostě moc. Teď vím, že tyto náročné závody prostě v tomto období běhat nemám, dost se mi to vymstilo třeba i při Horské výzvě v Krušných horách . Někdy se ale stane malý zázrak – moje tělo jakoby tušilo, že bude mít opravdu velkou zátěž a tak si to zařídí, tak, aby perioda přišla až po těžkých závodech. Měla jsem to tak po Glossglockner ultra Trailu a také po mém nejdelším závodě, který jsem běžela v Polsku – Lemkowyna ultra trail.

Moje tipy

Jenže jak běhat, když „to“ dostanete? Já jsem na běhání závislá a tak je pro mne horší nehýbat se. Určitě se pokouším poslouchat své tělo – ano, je to fráze, ale platí na sto procent. Když si tělo říká o zvolnění, udělám to. A když se mi fakt hodně nechce, tak prostě nejdu. Mým osvědčeným tipem je při běhání kalíšek. Taky mi to dříve připadalo divné a jen pro takové ty zvláštní „přírodní ženy“. Jenže pak jsem četla velký článek s testem v časopisu D-Test a hodně mě to zaujalo. Koupila jsem si vítězný produkt a hned ho testovala. A můžu říct, že dodnes lituji, že jsem na to nepřišla už mnohem dříve. Ráno použijete (chce to ale určitou zručnost) a večer dáte pryč. Přes den a při běhání o ničem ani nevíte. A další můj tip pro ty, které kalíšek neláká:  fantastické jsou speciální kalhotky, které od běžných nerozeznáte. Je to český patent, který nepropustí tekutinu. Perfektně sedí, fungují a při běhání nevadí.

A jak to máte vy? Jste toto téma pro vás tabu nebo ne? Jak se vám při „oněch dnech“ běhá?

2 komentáře

  1. Myslím si, že ještě větší problém je to, že mnoho žen běžkyň menstruaci vůbec nemá, kvůli velkému stresu z fyzické námahy a nižšímu procentu tuku.

    1. Author

      Eliško no záleží na zátěži, u hodně trénovaných to bohužel není vyjímka. 🙁

Napsat komentář