Rekapitulace roku 2019: Běžecké cestování na plný úvazek

Konec roku tradičně vyzývá k bilancování. Jaký byl rok 2019 pro nás? Jednoznačně cestovatelský. Měsíců, kdy bychom nebyli mimo republiku, by se dalo spočítat na prstech jedné ruky, stejně tak jako víkendů, kdy bychom nejeli na nějaké závody. Poznávat nová místa, kde se dá běhat, to oba prostě milujeme!

A když se k tomu ještě přidá silný partner, jako je značka Toyota Česká republika, která nás vždy na cesty vybavila svými vozy, bylo cestování o dost jednodušší a komfortnější. (spolupráce)

Začalo to hned v lednu, kdy jsme nejprve navštívili rakouské Císařské hory. Potom Vlašim, kde jsme běželi na bájnou horu Blaník. Následoval Českobudějovický T1 Maraton, kde Soničce jen těsně uniklo první místo. Na začátku února jsme se vydali na největší světovou sportovní výstavu ISPO v Mnichově. Na tento tradiční sportovní svátek nám Toyota půjčila luxusní koráb Lexus NX 350h. Byla to skvělá volba, protože zrovna v době, když jsme vyráželi do Mnichova, byla sněhová kalamita a tenhle tank nás spolehlivě provezl zasněženými ulicemi i zledovatělými dálnicemi.

Krátce po ISPU jsme vyrazili otestovat skialpovou výbavu opět do Rakouska, do oblasti Wurzeralm. Já si tam poprvé vyzkoušel freeride. Pro nás oba se ale největším zážitkem stal noční skialpový výšlap i následný sjezd při úplňku. Jak to vypadalo, se dočtete v našem článku.

Pak už Sonička vyrazila na letecký výlet do italské horské oblasti Emilie Romani a já si střihnul závod – Kbelskou 10. Tady jsem se na start dopravil elektrokolem Sponge – asi nejmenším dopravním prostředkem končícího roku.

Duben jsme zahájili tradičně na našem závodu s velkým Z – Pražském půlmaratonu. Tady jsme se poznali a za tři roky následně vzali. Takže letošní oslava prvního společného roku jako manželé nemohla být jinde. Následovala podpora Štěpána Dvořáka na jeho slovensko – českém přeběhu. Hned na to hurá do Vídně na charitativní závod Wings For Life. Tentokrát krásným novým Lexusem UX 250h – jedním z nejmenších Lexusů, ale na tuhle cestu naprosto ideálním vozem.

Květen pokračoval úžasným Vltava Runem, kde jsme s týmem Srdcařů opět bojovali jako mušketýři, všichni za jednoho a jeden za všechny.

V nekonečném květnu jsem si zvládl v jednom dni střihnout dva okruhy pražského ŠUTRu a následně noční desítku při brněnském NightRunu. Opřeli jsme se také do tréninků na RedBull 400 v Liberci. Tréninky na našich společných čtvrtečních výbězích na vítkovských schodech, završených lekcí s Jacobem Bínou si všichni účastníci pochvalovali.

Na RedBull 400 do Liberce jsme vyrazili Toyotou Corolla Combi – letošní novinkou. O to, kdo bude tentokrát řídit, jsme se doslova rvali. Tak pohodlné a pro řidiče skvěle udělané auto, do kterého se vejde naprosto vše potřebné – to je radost řídit.

Květen se přehnal rychlostí blesku. Tréninky u nás v Simply Relax, v BB Centru a v Krčáku, to byl prostě mazec, a to nejtěžší mělo teprve přijít triatlonový Xterra kemp s Karlem zadákem a Michalem Pilouškem. Po letech jsem musel oprašovat své plavecké dovednosti a nebyla to žádná legrace, ale zábava? To ano.

Červenec – to jsou prázdniny, ne tak pro nás. Zahajovali jsme ho cestou do italského Brixenu na Brixen Dolomiten Maraton. Závod, při kterém se téměř nesbíhá, ale vytrvale stoupá nad město, až na vrchol Plose. Opět pokračovaly tréninky, doladění váhy a na konci července nejdelší cesta letošního roku – 1400 km až za Sarajevo do olympijské Jahoriny. Balkánské prostředí si žádalo odpovídající dopravní prostředek. Tentokrát to byl Lexus NX 350h. Z počátku jsem měl opravdu strach, jak tuhle trasu zvládnu. Jenže s tímhle mazlíkem to byla doslova pohoda. Závod se sice nevyvíjel podle předpokladů a ošklivě to odneslo mé koleno. Naštěstí pohodlně usazen jsem bez větších problémů cestu zpět odřídil až do Budapešti, kde se Sonička uvolila a větší část trasy, až do Prahy, odřídila ona.

Týden po Jahorině jsem se pokusil zvládnout Mistrovsví Evropy Xterra v Prachaticích. Bohužel, únava ze stokilometrového závodu mi nedovolila tento pokus dokončit. Začátek srpna se zkrátka nepovedl. Naštěstí nás toho čekalo ještě spousta. Třeba RedBull 400 v Bischofshofenu. Tam nás opět vezla Corolla, tentokrát v sedanu. I když se jednalo o model se slabším motorem, neměla problém ani s prudkými alpskými stoupáními. Tady si spravila chuť Sonička, když se jí podařilo postoupit do finále.

Na konci srpna nás čekal také tradiční výlet do Chebu, na Valdštejnovu 10. Užili jsme si to tam i přes problémy s naším autem, které na místě bohužel zůstalo. Naštěstí nás opět zachránila Toyota a my si pro něj mohli dojet novou RAV4. Tohle auto jsem si zamiloval já – to je zkrátka auto pro chlapy. Když chci, je mírné jako beránek a dokáže ladně plout silnicí, ale když se přepne do sportovního módu, je radost s ním řádit po okreskách.

Původně jsem s ním měl jet do Trenta, ale nakonec jsem na tuto cestu kvůli času zvolil letadlo a vydal se letos už podruhé do Dolomit, kde jsem zkoušel trasu krásného vertikálního závodu začínajícího v Trentu. Trénoval jsem tady s italským týmem Altra Red a byl to teda slušný mazec.

V září jsme nemohli vynechat charitativní Teribear ani Svatojánský Kopeček, závod Kuby Smrže, který nás sem pozval a kde jsme si sice zazávodili, ale také s kamarády skvěle odpočinuli. Já ještě více, protože tentokrát jsem nechal hodně řídit Soničku, která si užívala sportovně laděnou silnější Corollu Combi.

To už se blížil podzimní vrchol sezóny. Polský závod Lemkowyna. Moje druhá stovka a Soničky první ultra, pro ni bezmála 50 km v bahnitém terénu v okolí Dukly. Našim dopravním prostředkem se stala opět Corolla v provedení sedan a znovu se ukázalo, že se nebojí ani tras přes tisíc kilometrů.

Závod to, ač v relativní nížině, nebyl vůbec jednoduchý a to, že se nám oběma povedl, byl doslova zázrak.

Do konce roku jsme si ještě užili i závody Columbia iSportLife a za odměnu vyrazili Lexusem RX450h do Jeseníků. Vlajková loď Lexusu. Tank nebo koráb, jak chcete. Měl jsme strach ze spotřeby takového kolosu, ale zbytečně. I když jsem nebyl žádnou brzdou provozu, spotřebu jsem udržel pod osmi litry.

Rok 2019 . to bylo neustálé cestování a hodně nám s ním pomohla Toyota Česká republika. Tady je přehled vozů, které jsme za celý rok vyzkoušeli:

Toyota Aygo

Miniautíčko. Ideální do města, ač jsme s ním zvládli i trasu delší, než 300km. Nejvíce se osvědčilo v Praze, kde je radost s ním jezdit a hlavně parkovat. Potěší podpora Apple Car. Zkrátka městské vozítko, jak má být.

Toyota Corolla

Nová Corolla je úžasné auto na jakékoliv cestování, ať už v sedanu nebo v kombíku. Řídí se doslova samo. U dvoulitrové verze překvapí razantním odpichem, který vás na křižovatce zarazí do sedačky, ale ani slabší model není žádný louda. Co mě šokovalo? Dostat se se spotřebou pod 4 litry – žádný problém.

Tohle auto jsme si oba zamilovali. Obrovský kufr, nejnovější verze hybridního pohonu výrazně stlačila spotřebu a ovládání. O tom je zcela zbytečné psát. Prostě sednete za volant a auto začne dělat přesně to, co se po něm chce, s naprostou samozřejmostí a lehkostí. Jediné auto, u kterého se Sonička sama hlásí, že ho bude řídit.

Malou výhradu máme je k sedačkám, které umí Toyota u jiných modelů mnohem lépe. Kdyby tady byly sedačky z C-HR, nezlobili bychom se.

Toyota C-HR

C-HR jsme si užívali hlavně loni, ale i letos s námi jednu cestu taky absolvovalo a opět ukázalo, jak skvělé auto to je. Perfektně rozložená váha z něj dělá hravé sportovní náčiní, které se nezalekne klikatých alpských silniček a dokáže na nich prohánět daleko sportovněji laděné vozy. Jízda v něm vždy poutá pozornost, neotřelý vzhled má ale bohužel dopad na zavazadlový prostor. Pokud jedeme s C-Hrkem, jednoduše si musíme rozmyslet, co vše s sebou vzít. K řízení stačí Soničku přemlouvat jen lehce.

Toyota RAV4

Auto pro chlapy. Ne že by ho nemohly řídit ženy. Naopak řídí se skvěle, jenže tohle auto je prostě skvělá hračka, která je navíc praktická. Má totiž opravdu velký zavazadelník a pohodlný prostorný interiér. Když ho ale přepnete do sportovního režimu, je to doslova letadlo. Letadlo jako stvořené pro rozbité české okresky. Sonička ho neřídí moc ráda, je na ni trošku velké, ale protože řídila i Lexus NX350h, zvládla by i tohle a navíc letošní RAV4 má nejnovější verzi hybridního pohonu, se kterým není problém dosáhnout na spotřebu pod 5 litrů, ale také nejnovější verze všech asistentů.

Lexus UX 250h

Ideální auto na kratší výlety na pár dní. Jeden z nejmenších Lexusů. To ale neznamená, že by v něm byly kompromisy, pokud jde o pohodlí. Nejmodernější asistenti pomáhají urychlit reakci řidiče. Na delší cesty by se hodil pouze o něco větší kufr, protože samotná kabina pro cestující je dostačující na jakoukoliv cestu.

Já jsem si oblíbil bleskové reakce vozu a Soni naprosto vyhovovala velikost. Kdy sice seděla o kousek výše, než v běžném autě, ale nemusela řešit každý milimetr šířky, jako u větších modelů.

Lexus NX 350h

Perfektní koráb. Velikostně naprosto ideální na dlouhé polykání dálničních kilometrů, nezalekne se ale ani špatných cest na Balkáně nebo hlubokého sněhu, ve kterém jsme ocenili velkou světlou výšku.

Řízení je tradičně hladké a přesné. Kvůli velikostí s ním ale Sonička jezdí, jen když už opravdu musí. I ona oceňuje pohodlí a pomoc všech asistenčních systémů.

Lexus RX 450h

Vlajková loď nebo chcete-li tank, úctyhodná velikost budící respekt. Řídí se sice lehce, musíte mít ale stále na mysli, že tohle auto je o pár centimetrů širší a delší. Naštěstí při parkování pomůže panoramatická kamera, díky níž je možné parkovat doslova na milimetr přesně. Na tohle auto si Sonička vůbec netroufá, potřebovala by trošku více času. Pak by poznala, jaká je to ve skutečnosti hračka.

Děkujeme značce Toyota Česká republika za celoroční podporu a spolupráci.